10. kapitola

21. července 2012 v 20:13 |  Kniha - česká verze

10. KAPITOLA vypráví o tom, jak nebeská vojska obklíčila horu Bujných květů



Všech sedm víl, které Opičák přičaroval k zemi, se nemohlo celý den ani pohnout, teprve pak kouzlo přestalo působit. Víly běžely se svými květinovými košíčky rovnou ke královně matce a omlouvaly se, že přicházejí pozdě jen kvůli opičímu králi, který je svými kouzly přikoval k zemi.

"Kolik jste natrhaly broskví?" zeptala se královna matka.

"Máme jen dva košíčky malých broskví a tři košíčky středních broskví," pravily víly, "vzadu na stromech nebyla ani jediná velká broskev. Asi je všechny snědl opičí král. Když byla po něm největší sháňka, najednou se objevil a zle si na nás vyjel, vyslýchal nás a vyptával se, kdo je pozván na hostinu. Vypověděly jsme mu všechno, co jsme o hostině věděly, on nás však přikoval na místo a kdovíkam zmizel. Teprve teď jsme procitly z omámení a mohly jsme se vrátit."

Královna matky to šla hned žalovat Nefritovému císaři. Ještě ani nedomluvila, když tu vešli dovnitř vinaři a stěžovali si, že někdo překazil všechny přípravy na Broskvovou slavnost, ukradl a vypil víno a nektary a snědl všechny vybrané pochoutky. Vzápětí přišly čtyři nebeští poslové ohlásit praotce Cesty. Nefritový císař s královnou matkou mu vyšli v ústery.

Praotec Cesty složil dvorskou poklonu a pravil: "Je mi velice líto, ale jsem nucen Vaší Svatosti oznámit, že devětkrát tavený elixír života, který jsem chystal pro slavnost Nesmrtelnosti, mi byl zcizen neznámým pachatelem."

Tato zpráva Nefritového císaře nesmírně polekala. V témž okamžiku se dostavil i jeden z Opičákových pobočníků, pobil čelem o zem a oznámil, že Velký světec opomíjí své povinnosti, včera že vyšel někam na toulky a od té doby že je nezvěstný.

Nefritového císaře již jalo podezření.

Vtom se ještě objevil Bosonohý světec a pravil: "Ubíral jsem se včera na pozvání královny matky na Broskvovou slavnost a cestou jsem potkal Velkého světce rovného nebi a ten mi řekl, že podle rozhodnutí Jeho Svatosti Nefritového císaře mají všichni poddaní nejprve jít složit poklonu do paláce Pronikavé moudrosti a pak teprve se odebrat na hostinu. Učinil jsem tak, jak mi řekl. Když jsem však dorazil k paláci, nespatřil jsem tam ani dračí vůz ani fénixový kočár Jeho Svatosti, a proto jsem rychle přišel, abych byl k službám zde."

Nefritový císař byl údivem a zlostí téměř bez sebe. "Ten mizera vydává své výmysly za mé příkazy a klame mé moudré ministry! Okamžitě povolejte nebeského pátrače, ať jde po jeho stopách!"

Nebeský pátrač tedy ihned podle rozkazu zahájil stopování po celém nebi, aby se dopídil podrobnosti. Pak v obsáhlé zprávě oznámil Nefritovému císaři, že původcem všech zmatků je Opičák.

Nefritový císař byl velice rozhořčen. Povolal čtyři nebeské velekrále, krále Li a korunního prince Natču, ať sešikují dvacet osm souhvězdí, devět planet, dvanáct hodin a hvězdy ze všech nebeských končin, vezmou s sebou armádu o sto tisících nebeských vojácích, obklíčí horu Bujných květů a spustí kolem ní osmnáct nebeských a pozemních sítí. Provinilec Opičák pak má být okamžitě zaživa jat a bez prodlení předveden k potrestání.

Všechny hvězdy tedy ihned sešikovaly svá vojska a opustily nebeské končiny.

Nebeský král Li se položil s nebeskými vojsky táborem přímo u hory Bujných květů. Hora byla obklíčena tak, že by ani kapka vody neprosákla. Kol dokola bylo obestřeno osmnáct nebeských a pozemních sítí. Nejprve bylo vysláno devět zlověstných planet, aby rozpoutaly bitvu. Sešikovaly svá vojska a dorazily až k jeskyni, kde skotačila spousta opic.

Jeden z hvězdných vojevůdců zvolal mocným hlasem: "Raraši! Kde je váš Velký světec? Jsme zvláště vybraní nebeští duchové a přišli jsme zajmout toho vašeho buřičského krále. Vyřiďte mu, ať se rychle vzdá! Cekne-li jen slovo, tak vás všechny povraždíme."

Opičky se řítily poplašeně dovnitř. "Velký světče! Je zle! Venku je devět zlých démonů a tvrdí, že jsou posli nebes a mají Velkého světce zajmout."

Opičí král právě s králi démonů a svými generály popíjel vzácná nebeská vína. Když uslyšel hlášení, ani si ho valně nevšiml a jen vesele zanotoval: "Dnes víno máš, tož hrdlo zchlaď, před dveřmi smrt čeká tě, buď si ať!"

Ještě ani nedomluvil, když tu opět přiběhly opičky: "Ti zlolajní duchové přede dveřmi drze nadávají a vyhrožují válkou!"

"Jen je nechte být," zasmál se Opičák a veršem dodal: "Básní a vína, radostí užij dnes, neptej se slávy a úspěchu: Kde jsi, kdes!"

Ani nedořekl a už zde zase byly opičky: "Tatíčku náš! Ti zlolajní duchové rozmlátili bránu a derou se dovnitř!"

"Zatracení duchové! Co si to dovolují!" rozčilil se Opičák. "Nestarám se o ně, tak co dorážejí až na mou bránu?"

Nařídil pak Jednorožci, králi ďáblů, aby vytáhl do pole se všemi králi démonů, on sám že je bude následovat se čtyřmi maršálky.

Král Jednorožec rychle seřadil vojska démonů a vyrazil z brány na nepřítele. Zlověstné planety rozpoutaly lítý boj. Zarazily vojska démonů na konci železného mostku a nepustily je dál.

Když vřava dostoupila vrcholu, dorazil opičí král. "Uvolněte cestu!" zvolal. Zamával kyjem, až byl dlouhý přes dva sáhy a probíjel se vpřed.

Ani jedna zlověstná planeta se neodvážila postavit se mu na odpor. Opičák je všechny v mžiku obrátil na útěk.

O kus dál opět spořádaly své řady a pokřikovaly: "Ty zatracený nestydatý podkoní! Co všechno ty nemáš na svědomí! Ukradl jsi broskve, vypil všechno víno, překazil jsi Broskvovou slavnost, připravil praotce Cesty o exilír nesmrtelnosti a ještě si tady popíjíš kradené nebeské víno. Na hřích vršíš hřích! Jestlipak o tom vůbec víš?"

"Máte pravdu, to vše se jsem udělal," smál se Opičák, "a co se mnou chcete dělat?"

"Dostaly jsme rozkaz od Nefritového císaře, abychom tě zde zajaly," pravily zlověstné planety, "rychle se podrob a šetři všech nevinných životů zde kolem. Jinak rozšlapeme tvou horu a rozbijeme tu tvoji jeskyni na padrť."

"Vy chudinky, co vy zmůžete?" vysmíval se Opičák. "Kde se ve vás berou ta troufalá slova? Jen pěkně postůjte a přičichněte si k mému kyji!"

Všech devět planet se na něho vrhlo. Opičák se však ani trochu nelekl, roztočil svůj kyj, kryl se zleva, zaútočil zprava a spořádal všech devět planet, že je až opouštěly síly a ochabovaly jim svaly. Jedna po druhé odhazovaly zbraně a prchaly z bojiště do svých stanů.

"Ten opičí král je opravdu neohrožený bojovník! Nic jsme s ním nesvedly - musely jsme vyklidit bojiště," oznámily nebeskému králi Li.

Ten pak určil čtyři nebeské velekrále a dvacet osm souhvězdí, aby vytáhli se svými vojsky. Opičí král se nedal ani trochu zastrašit, opět povolal krále ďáblů Jednorožce, krále démonů dvaasedmdesáti jeskyň a čtyři maršálky a nařídil jim, ať se rozloží s vojsky před bránou.

Bitevní vřava trvala od samého rána až po samý západ slunce. Král ďáblů Jednorožec i všech sedmdesát dva králů démonů bylo nebeskými duchy pochytáno, jenom čtyřem maršálkům a stádu opic se podařilo utéci a skrýt se v hloubi jeskyně Vodních závěsů.

Opičák sám s kyjem vzdoroval ve vzduchu čtyřem velekrálům, králi Li a korunnímu princi Natčovi - bili se a bili, až Opičák zpozoroval, že se stmívá. Vytrhl si chlup, vstrčil ho do úst, rozžvýkal a vykřikl: "Čáry máry!" a chlup se proměnil ve stovky, ba tisíce opičích králů. Všichni byli ozbrojeni zlatem kovanými kyji a zahnali korunního prince Natču i všech pět nebeských králů na útěk.

Opičí král, dobyv vítězství, schoval chlup a rychle se vracel do jeskyně. Generálové a stádečko opic my vyšli naproti až na můstek. Třikrát zavzlykali a třikrát se hlasitě zasmáli.

"Proč se smějete a pláčete, když mě vidíte?" ptal se Opičák.

Čtyři maršálové pravili: "Všech dvaasedmdesát králů démonů a král ďáblů Jednorožec byli nebeskými vojsky odvlečeni, jenom my jsme si útěkem zachránili život, a proto je nám do pláče. Teď však, když vidíme, že náš Velký světec dosáhl vítězství a neutrpěl ani jediný šrám, je nám do smíchu."

"Vítězství a porážka jsou stálými druhy válečníků," pravil opičí král, "již naši předkové říkávali: Zabiješ-li deset tisíc nepřátel, ztratíš tři tisíce svých. Odvlečení velitelé jsou jen samí tygři, pardálové, vlci a lišky, neztratili jsme ani jednoho našeho soukmenovce, k čemu tedy ty nářky? Zahnal jsem sice nebeské vojska svými kouzly na útěk, ale jistě se položí táborem u paty naší hory. Musíme proto stát obezřetně na stráži, dosyta se najíst a poklidně se vyspat, abychom se posílili. Až se rozední, uvidíte, s jakými kouzly na ně půjdu! Všechny nebeské generály pochytám a pomstím tak naše zajaté druhy."

Generálové i všechny opice pak popili po několika šálcích kokosového vína a uložili se klidně ke spánku.

Čtyři nebeští velekrálové po boji svá vojska stáhli a ohlašovali své zásluhy: někteří zajali tygry a pardály, jiní zase zajaly lvy a slony, vlky či lišky, ale nikdo z nich nechytil ani jednu opičku.

Opravdu se položili táborem, odměnili zasloužilé vojevůdce, nařídili vojákům u nebeských a pozemních sítí, aby zazvonili a zakřičeli, kdyby se něco šustlo. Těsně obklíčili horu Bujných květů a čekali na velkou bitvu, která měla začít druhého dne zrána. Každý dostal svůj rozkaz, všude přecházely bdělé stráže.


CHCETE-LI VĚDĚT, JAK DOPADLA BITVA NAZÍTŘÍ ZRÁNA, PŘEČTĚTE SI DALŠÍ KAPITOLU.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama