11. kapitola

21. července 2012 v 20:17 |  Kniha - česká verze

11. KAPITOLA vypráví o tom, jak opičí král závodil v proměnách s bohem Er-langem



Nebudeme si vyprávět o tom, jak nebeští duchové obléhali horu Bujných květů, ani o tom, jak opičí král odpočíval po boji, ale povíme si, jak prozřetelná a milosrdná bohyně Kuan-jin z hory Potaloka v Jižním moři, která pomáhá lidem v strastech a neštěstí, byla pozvána královnou matkou na Broskvovou slavnost. Se svým učedníkem, mnichem Břeh milosti zvaným, došla k Nefritovému jezírku, k besídkám vykládanými drahokamy. Tam bylo pusto a prázdno, hodovní síň byla úplně zpustošená. Bylo zde jen několik svatých, ale ti neseděli na svých místech, pobíhali kolem a jeden druhému cosi zmateně vykládali.

Kuan-jin se s nimi pozdravila. teprve od nich se dozvěděla, co se vlastně událo. "Když se tedy nebude hostina konat a ani nebudou kolovat číše," pravila bohyně, "pojďte se mnou za Nefritovým císařem."

Svatí ji ochotně následovali. Když došli k paláci Pronikavé moudrosti, vyšli jim v ústery čtyři nebeští generálové a Bosonohý světec. Ti pověděli Kuan-jin, jak je Nefritový císař rozezlen, jak nařídil sebrat vojsko, které táhlo na opici, ale ještě se nevrátilo.

"Chci mluvit s Nefritovým císařem. Buďte tak laskaví a ohlaste mě," pravila bohyně milosrdenství.

Nefritový císař právě hovořil s praotcem Cesty a královna matka čekala u trůnu na rozkazy.

"Co bude s Broskvovou slavností?" otázala se Kuan-jin, když se s přítomnými náležitě pozdravila.

"Tuto slavnost pořádáme každý rok," pravil Nefritový císař, "a všichni se z ní těšíme. Letos však nám ji ta ďábelská opice překazila. Zval jsem vás všechny nadarmo."

"Co je to za opici?" zeptala se Kuan-jin.

"Ten Opičák se zrodil z kamenného vejce na hoře Bujných květů v zemi Ao-laj," pravil Nefritový císař. "Když přišel na svět, z očí mu blýskala zlatá záře, zasahující až do nebeských paláců. Zpočátku jsme Opičákovi nevěnovali pozornost, on se však stal démonem, umí chytat draky a krotit tygry a sám se vyškrtl ze seznamů smrtelníků. Dračí král i pán pekel již na něj podali stížnost. Chtěl jsem ho dát chytit, ale Hvězda dlouhého věku mě uprosil, že ve světě zvířat, ve světě lidí i na nebi všechna stvoření, která mají devět smyslů, se mohou stát nesmrtelnými. Byl jsem k Opičákovi milostiv a chtěl jsem ho naučit moudrosti. Povolal jsem ho tedy na nebesa a učinil ho podkoním v nebeských stájích. Ale té mizerné opici se zdál tento úřad příliš nízký a uprchla z nebeského paláce. Vyslal jsem tedy nebeského krále Li a korunního prince Natču, aby ji zajali.

Opět jsem Opičákovi udělil milost a pozval ho na nebesa jako Velkého světce rovného nebi. Měl však úřad jen podle jména a nebyl vázán žádnými povinnostmi. Protože měl dlouhou chvíli, potloukal se po celém nebi. Bál jsem se, aby něco nevyvedl, a proto jsem mu svěřil správu Broskvového sadu. Opět nedodržoval zvyklosti a snědl všechny velké broskve ze starých stromů.

Když se měla konat slavnost, nepozvali jsme ho, protože ve skutečnosti nezastával žádný úřad. Vymyslil si však podvod. Oklamal Bosonohého světce, vzal na sebe jeho podobu, pronikl do hodovní síně a tajně snědl a vypil všechny vybrané pokrmy a zázračná vína. Ještě ke všemu ukradl i elixír života praotce Cesty, domů si nanosil nebeské víno a se všemi svými opicemi se na něm pochutnával. To mě tak pohoršilo, že jsem povolal nebeské vojsko o sto tisících mužích a nařídil jsem spustit kolem té jeho hory nebeské i pozemní sítě. Dosud však nepřišly z bojiště zprávy, a tak nevím, zda naše vojsko zvítězilo či utrpělo porážku."

Jak to bohyně milosti uslyšela, nařídila svému učedníkovi, aby sestoupil na horu Bujných květů a vyzvěděl, co se děje na bojišti. "Dojde-li ke srážce, přispěj nebeským vojskům na pomoc. V každém případě mě však neprodleně zprav, jak se věci skutečně mají."

Břeh milosti si urovnal háv, uchopil železný obušek a na mraku odplul z paláce až k hoře Bujných květů.

Všude kolem byly napnuty husté nebeské a pozemní sítě, od každé brány ležení se ozývalo zvonění a rozkazy. Hora byla tak obklíčena, že by ani kapka vody neprotekla.

Břeh milosti se zastavil a zvolal: "Nebeští strážcové tábora, buďte tak dobří a ohlaste mě! Jsem druhý syn nebeského krále Li, korunní princ Mokša, hlavní učedník bohyně milosti Kuan-jin. Přišel jsem, abych vyzvěděl, co se děje ve vojně."

Ihned byl ohlášen v hlavním stanu. Nebeský král Li okamžitě nařídil roztáhnout nebeské i pozemní sítě a vpustit ho dovnitř. Na východě již svítalo. Břeh milosti vstoupil do tábora a poklonil se čtyřem nebeským velekrálům a svému královskému otci.

"Kde ses tu vzal, synu můj?" otázal se nebeský král Li.

"Provázel jsem bohyni milosti na Broskvovou slavnost. Když jsme našli hodovní síň prázdnou a zpustošenou a Nefritové jezírko opuštěné, bohyně milosti odvedla všechny světce k Nefritovému císaři. Ten nám oznámil, že královský otec spolu s vojevůdci sestoupil na zem ztrestat vzpurnou opici. Celý den však nepřicházely zprávy z bojiště a nevědělo se, na čí stranu se vítězství kloní. Bohyně proto nařídila mně nehodnému, abych šel vyzvědět, jak se věci mají."

"Včera jsme sem dorazili a položili se táborem," pravil král Li. "Ihned jsem vyslal devět zlověstných planet, aby vyzvaly Opičáka k souboji. Ale ten mizera zase použil svých čárů a kouzel a zahnal všech devět planet na útěk. Pak jsem vedl vojsko já sám, ale ten mizera opět ovládl pole. Mých sto tisíc vojáků se s ním bilo až do večera, on však nakonec vykouzlil stovky a tisíce svých opičích dvojníků a zahnal vojsko na útěk. Když jsme přehlíželi zajatce, zjistili jsme, že to jsou jen samí vlci, tygři a podobná havěť. Nepodařilo se nám chytit ani jedinou opici. Dnes jsme ještě do pole nevytáhli."

Sotva domluvil, přišlo hlášení od bran ležení. "Opičí král v čele opičího zástupu vyzývá k boji."

Nebeští králové ve chvilce zasedli k válečné poradě, jak si počínat. Vtom se ozval Břeh milosti: "Královský otče, obdržel jsem od bohyně příkaz, abych nejen vyzvěděl zprávy, ale dojde-li k boji, abych i pomohl. Chtěl bych tedy zasáhnout do boje, ať vidím, co je ten Velký světec vlastně zač."

"Synu můj," pravil nebeský král Li, "učíš se již několik let u bohyně milosti a jistě ses přiučil i všelijakým kouzlům. Využij jich tedy, jak náleží."

A tak náš milý princ uchopil do obou rukou obušek, přepásal svůj vyšívaný háv a vyběhl z bran tábora. "Kdo z vás je ten Velký světec rovný nebi?" zvolal nahlas.

Opičí král, třímaje svůj přací kyj, se dal slyšet: "To jsem já, Sun! Co jsi ty zač, že se po mně ptáš?"

"Jsem druhý korunní princ Mokša, syn nebeského krále Li. Jsem ochránce víry a nejvyšší učedník bohyně milosti Kuan-jin, mé řádové jméno zní Břeh milosti," pravil Mokša.

"Co zde pohledáváš, když se máš cvičit ctnosti v Jižním moři?" pravil výsměšně opičí král.

"Má paní a velitelka mě vyslala, abych vyzvěděl, co se děje na bojišti," řekl Mokša, "když však vidím tvou vzpurnost, chci tě sám polapit."

"Příliš si troufáš! Okus nejprve mého kyje!" rozčilil se Opičák.

Mokša se ani trochu nelekl, uchopil svůj železný obušek a vrhl se na opičího krále. Rozpoutal se nelítostný boj. Srazili se asi padesátkrát či šedesátkrát. Mokšovi již brněla paže, nebyl dále s to odrážet útoky a sám rozdával rány do prázdna, a tak vzal raději nohy na ramena.

Opičák též stáhl opičí vojska a usadil se před hlavní bránou do jeskyně. Odtud viděl, jak se u bran nebeského tábora vojska rozestoupila a udělala Mokšovi špalír až k hlavnímu stanu.

Mokša, sotva dechu popadaje, ze sebe vyrazil: "To je opravdu zvláštní Opičák! Vždyť on má vskutku čarodějnou moc! Nic jsem s ním nesvedl, donutil mě k útěku!"

Nebeskému králi Li se z toho svíralo úzkostí srdce. Nařídil sepsat list s prosbou o pomoc a poslal s ním krále ďáblů Velkou sílu a prince Mokšu na nebesa. Neztráceli drahocenný čas. Okamžitě pronikli nebeskými a pozemními sítěmi a nasedli na očarovaná mračna. Za chviličku dorazili k paláci Pronikavé moudrosti, nechali se čtyřmi nebeskými posly uvést do síně Očarovaných mraků a předali poselství.

"Jaké přinášíš zprávy?" zeptala se bohyně milosti.

"Můj královský otec mi řekl," odpověděl Mokša, "že včera došlo s opičím králem ke srážce a že polapili spoustu tygrů, lvů, pardálů, slonů a jiné havěti, ale ani jednu opici. Právě když jsme se radili, opičí král znovu vyzýval k boji. Chopil jsem se tedy svého železného obušku a vybojoval jsem s ním padesát či šedesát kol, ale nepřemohl jsem ho a musel jsem se spasit útěkem do tábora. Otec mě proto vyslal s králem ďáblů Velkou sílou na nebesa, abychom požádali o pomoc."

Bohyně milosti sklonila hlavu a pohroužila se v myšlenky.

Zatím Nefritový císař roztrhl pečeť a otevřel listinu. Když dočetl, že nebeské vojsko žádá o pomoc, rozesmál se: "To mám věřit, že jediná opice má takovou moc, že přemůže sto tisíc nebeských vojáků? Nebeský král Li mě opět prosí o pomoc! Které vojsko mu však mám poslat?"

Ještě než domluvil, bohyně milosti sepjala ruce a pravila: " Vaše Svatosti, upokojte se! Vím o bohovi, který si určitě s tou opicí bude vědět rady."

"Koho máte na mysli?" otázal se Nefritový císař.

"Synovce Vaší Svatosti, jasného světce a boha opravdovosti Er-langa," děla bohyně milosti, "sídlí u ústí řeky Úliteb a je ve spojení se samotným peklem, které mu posílá kadidlo. Před časem přemohl šest obrů. Nyní má u sebe přísežné bratry ze Švestkové hory a tisíc dvě stě řadových běsů, kteří ovládají kouzla. Nerad však poslouchá rozkazů jiných, ale na výzvu o pomoc se vždy ozve. Vaše Svatost ho může požádat, aby byl svými vojsky nápomocen. S jeho přispěním bychom tu opici určitě dostali."

Nefritový císař tedy nechal sepsat poručení a vyslal krále ďáblů Velkou sílu jako vyjednavače. Král ďáblů usedl na mrak a vydal se k ústí řeky Úliteb.
Neuplynula ani půlhodinka a dorazil do chrámu boha Er-langa. Pekelní strážcové ihned ohlásili v chrámu, že přibyl jakýsi nebeský posel s poručením od samotného Nefritového císaře.

Bůh Er-lang se všemi bratry mu vyšel naproti před bránu. Zapálil kadidlo a začal číst poručení od Nefritového císaře. Stálo v něm: "Vzpurný Opičák z hory Bujných květů, který si dal jméno Velký světec rovný nebi, zle řádí na nebi i na zemi. V nebeském paláci ukradl broskve, víno a elixír nesmrtelnosti a překazil Broskvovou slavnost. Nyní bylo proti němu vysláno nebeské vojsko o sto tisících mužích, jeho hora byla obklíčena a obestřena osmnácti nebeskými a pozemními sítěmi. Dosud jsme však nedosáhli vítězství. Vyzývám proto tímto zvláštním poručením moudrého synovce a jeho přísežné bratry, aby se odebrali na horu Bujných květů a pomohli při vykořenění tohoto zla. Po dobytí vítězství budou náležitě povýšeni a bohatě odměněni."

Bůh Er-lang se velice zaradoval. Požádal nebeského posla, aby se vrátil na nebesa, že on sám vytáhne okamžitě v plné zbroji na pomoc. Povolal pak všech šest bratrů ze Švestkové hory do obřadní síně a pravil jim: "Právě nás Nefritový císař požádal, abychom šli zkrotit vzpurnou opici na horu Bujných květů. Společně vyrazíme a společně také dílo dokonáme."

Všech šest bratří projevilo ochotu vydat se okamžitě na cestu. Sešikovali tedy svá zázračná vojska, ozbrojili se luky a šípy, vzali s sebou lovné sokoly a honící psy, vypustili vichřici, usedli a v okamžení se octli za Východním oceánem u hory Bujných květů. Avšak hustá hradba nebeských a pozemských sítí jim zahradila cestu.

Bůh Er-lang proto zavolal: "Nebeský vojevůdče, jenž střežíš sítě, slyš! Jsem jasný světec, bůh opravdovosti Er-lang a přicházím na rozkaz Nefritového císaře, abych zajal vzpurnou opici. Rychle otevřete brány a vpusťte nás dovnitř."

Čtyři nebeští velekrálové a král Li jim vyšli vstříc až k bráně tábora. Bratři se s nimi pozdravili a zeptali se, na čí stranu se kloní váhy vítězství.

"Budu na něm muset vyzkoušet proměny," zasmál se Er-lang, "prosím vzácné vévody, nechť dají sítě upravit tak, aby prostor nahoře nad nimi byl volný a sítě těsně hradily jen kolem dokola. Usnadní mi to boj. Budu-li prohrávat, vážení vévodové nemusí do boje zasahovat, mí bratři se o to též postarají. Jen prosím nebeského krále Li, aby mi zavěsil ve vzduchu magické zrcátko, v němž by se odrazila netvorova podoba. Až bude v úzkých, jistě mi bude chtít někam proklouznout. Zrcátko nám ho však jasně osvítí a tak nám neunikne."

Nebeští králové obsadili čtyři světové strany, rozestavěli hlídky a sešikovali vojska. Bůh Er-lang vytáhl se svými šesti bratry do boje. Ostatním generálům nařídil, ať čekají připraveni v kruhovitém šiku, se sokoly a psy pohotově. Řadoví běsové pak čekali v záloze.

Dorazili k jeskyni Vodních závěsů. Zde již stálo v šiku stočeném jako drak připraveno stádo opiček. V prostředním voji vztyčili korouhev s nápisem Velký světec rovný nebi.

"Jak to, že si ta zpropadená opice troufá stavět se na roveň nebi?" vzkřikl pohoršeně bůh Er-lang.

"Nechme teď těch úvah a pusťme se raději do boje," pravili na to bratři ze Švestkové hory.

Jak opičky u brány tábora uviděly boha Er-langa, bez meškání o tom běžely podat zprávu veliteli. Opičí král uchopil zlatem kovaný kyj, oděl se do zlatého brnění, obul botky do mraků, nasadil si temně zlatou čapku a vyřítil se z brány. Vypoulil oči a rozhlédl se kolem. Bůh Er-lang v nádherné výstroji vskutku skýtal pěkný pohled.

Opičák se zachechtal, rozpřáhl se kovaným kyjem a hlasitě zvolal: "Jaký to troufalý kaprál se mě opovažuje vyzývat k boji?"

"Ty ničemo, což si pro oči nevidíš, že mě nepoznáváš?" rozkřikl se bůh Er-lang. "Jsem bůh Er-lang, synovec Nefritového císaře, od něhož jsem dostal lénem království milosrdenství a prozíravosti. Dnes jsem byl Nefritovým císařem požádán, abych tě, ty buřičský opičí podkoní, polapil. Tvá poslední hodinka již nadešla."

"Vzpomínám si, že kdysi sestra Nefritového císaře sestoupila na svět lidí a stala se družkou jakéhosi pozemského knížete. Porodila mu syna a ten prý rozsekal sekerou Broskvovou horu. To jsi ty? Měl bych ti vlastně pořádně vynadat, ale nic mi po tobě není. Zželelo se mi tvého života, protože jedna rána mým kyjem by tě zklátila do hrobu. Jen se ty, princátko nízkého rodu, rychle vrať a řekni těm svým čtyřem nebeským generálům, ať přijdou sami."

Bůh Er-lang planul hněvem. "Zatracená opice! Zanech už těch drzostí! Přičichni si k ostří mého meče!"

Opičí král se však skrčil a uhnul, bleskurychle pozdvihl zlatem kovaný kyj, rozpřáhl se a plnou měrou mu rány oplácel. Třistakrát se již srazili, ale stále nebylo jisté, na čí stranu se vítězství nakloní.

Er-lang vyvinul všechnu svou kouzelnou moc, škubl tělem a narostl v obra deset tisíc sáhů vysokého. V každé ruce mával třemi kouzelnými meči s dvojitým ostřím, špičatými jako skaliska na vrcholu Květinové hory. Tvář měl sinalou, vlasy ryšavé a z hrozitánsky rozšklebených úst mu vyčnívaly kančí tesáky. Sápal se s meči přímo na Opičáka.

Opičák však také nezůstal pozadu. Rostl a rostl, až narostl do stejné výšky jako bůh Er-lang. Tvář měl stejně hrůzostrašnou a oháněl se jediným kyjem, avšak tak mohutným jako sloup, který z hory Kchun-lun podpírá konec nebe. S ním se vrhl přímo na Er-langa.

Opičákovi maršálkové dostali z obrů takový strach, že se třásli na celém těle a nemohli ani mávat korouhvemi. Jeho generálové ztratili veškerou odvahu a zapomněli, jak vládnout mečem.

Na bojišti pak šest bratrů vydalo řadovým běsům rozkaz k výpadu, ti vypustili směrem k jeskyni Vodních závěsů sokoly a vzteklé psy, napjali luky a natáhli kuše. Rozpoutal se urputný boj. Chudinky opičky! Byly rozprášeny a na dva tři tisíce jich bylo jato i se čtyřmi maršálky. Odhazovaly kopí, štíty táhly za sebou, zbavovaly se mečů a ztrácely pušky.* Běžely, seč jim nohy stačily a vřeštěly z plna hrdla. Některé se uchýlily do hor, jiné zalézaly do jeskyně. Bylo to, jako když kočka v noci vyplaší ptáčky v hnízdě a ti se v hrůze rozlétnou a jejich stény se odráží od hvězdného nebe.

Najednou v zápalu boje Opičák spatřil, jak se opičky z jeho tábora rozutekly. Jal ho strach. Vrátil se do své původní podoby a vzal nohy na ramena.

Bůh Er-lang ho doháněl mocnými kroky. "Kam se ženeš?" křičel za ním, "ihned se vzdej, nebo je po tobě veta!"

Ale Opičákovi se do boje nechtělo, prchal dále, co mu nohy stačily. U vchodu do jeskyně však narazil na šest bratří. Ti mu s vojskem zatarasili cestu. "Mizerný Opičáku, kam se řítíš?" volali na něho.

Opičák se úlekem roztřásl na celém těle, rychle proměnil kyj v jehlu na vyšívání a schoval ji za uchem. Škubl sebou, proměnil se ve vrabce a usadil se v koruně stromu.

Všichni bratři z toho byli celí pomatení. Hledali po všech koutech a sborově pokřikovali: "Opice nám uprchla! Opice je pryč!"

Po Opičákovi jako by se slehla zem. Na pokřik bratří přikvačil bůh Er-lang. "Bratříčkové, kam vám zmizel?"

"Právě jsme ho zde obklíčili a najednou byl pryč."

Bůh Er-lang doširoka vypoulil své ostříží oči a rozhlížel se kolem. Tu vidí, že Opičák v podobě vrabce sedí jako přišitý v koruně stromu. Bůh Er-lang se tedy proměnil ve svou původní podobu, odhodil čarovný kyj, odložil luk a toulec se šípy, škubl tělem, a proměniv se v orla, rozepjal doširoka křídla a vrhl se na Opičáka. Ten nemeškal, zamával křídly a ulétl. V letu se proměnil v mořského racka a namířil si to přímo vzhůru k nebi.

Bůh Er-lang si rychle načechral peří, opět sebou škubl a proměnil se ve velikánského mořského jeřába. Vnořil se do mračen a užuž se chystal po Opičákovi klovnout. Opičák však slétl prudce dolů, a ponořiv se do potůčku, proměnil se v rybu a skryl se ve vlnách.

Bůh Er-lang se přihnal na břeh potůčku, ale po Opičákovi ani stopy. Ta opice se jistě skryla pod vodou, pomyslel si, určitě se proměnila v rybu nebo raka. Musím se též proměnit, jinak ji nedostanu. A tak se proměnil v kormorána, vznášel se nad hladinou sem a tam a vyčkával.

Opičák v podobě ryby ploval právě po proudu dolů. Tu najednou uvidí nad vlnami kroužit ptáka, který se mu zdál podezřelý. Vypadal jako modrý luňák, ale jeho peří nebylo dost temné. Připomínal volavku, ale neměl na hlavě chocholku. Podobal se čápu, ale neměl červené nohy. "To je určitě Er-lang a čeká na mne!"

Opičák vypustil několik bublinek, rychle se obrátil a jako šipka uháněl pryč. Toho si ihned povšiml Er-lang. "Ta ryba, co pouští bublinky, vypadá jako kapr, ale nemá červený ocas, podobá se pstruhu, ale nemá tečky na šupinách, je jako lín, ale nemá na hlavě hvězdičky, připomíná okouna, ale nemá ostnatou ploutev. Jak to, že se dala na útěk, když mě spatřila? To je jistě Opičák, proměněný v rybu!"

Rychle slétl k podivné rybě a cvak! klapl po ní zobákem. Opičák se hbitě vymrštil z vody a proměnil se ve vodního hada, připlazil se k břehu a zalezl si do trávy.

Když Er-lang rybu minul a spatřil, jak z čeřící se vody vylézá had, ihned v něm poznal Opičáka. Hbitě se otočil a proměnil se v šedého čápa s červenou, jakoby vyšívanou čepičkou, natáhl dlouhatánský krk se zobákem jak železné kleště a klovl po vodním hadu. Ten se vymrštil a proměnil se v kropenatého dropa, stanul v rákosí u potůčku a civěl strnule před sebe. To boha Er-langa nesmírně pohoršilo, neboť v ptáku dropovi je soustředěna všechna neřest a mrzkost.

Bůh se proměnil do původní podoby, popošel blíže, vzal kuši, zacílil a strefil se do Opičáka takovou silou, že se svalil na zem. Opičák však toho využil a skulil se po svahu. Přikrčil se tam a nikým nepozorován se proměnil ve svatyňku boha půdy. Jeho doširoka rozšklebená ústa vypadala jako chrámové dveře, zuby se proměnily v dveřní křídla, jazyk v svatého na oltáři a oči v okenní rámy. Jen s ocasem si nevěděl rady, trčel mu nešikovně vzhůru - proměnil jej tedy v korouhev.

Bůh Er-lang seběhl dolů se svahu a místo zastřeleného dropa uviděl jen svatyňku. Vypoulil své ostříží oči a bedlivě si ji prohlížel. Korouhev vzadu za svatyňkou ho vskutku rozesmála: "Tak tady je Opičák! Zas by mě chtěl napálit! Už jsem viděl svatyní dost, ale ani jedinou s korouhví vzadu! To jistě ten neřád na mne strojí nějakou léčku! Chtěl by mě vlákat dovnitř a zakousnout. Ale dovnitř mě nedostaneš! Rozmlátím ti napřed pěstmi okna a rozkopám dveře!"

To Opičáka velice vyděsilo: "Ten je na mne jako kat! Dveře jsou přece mé zuby, okna jsou mé oči! Vykopne-li mi zuby a vybije oči, co si bez nich počnu?"

A hup! Jediným tygřím skokem zmizel ve vzduchu. Bůh Er-lang se marně za ním honil po všech koutech. Vtom se k němu přihnalo všech šest bratří: "Nejstarší bratříčku, chytil jsi tu opici?"

"Ten neřád se proměnil ve svatyni, aby mě ošálil," smál se Er-lang. "Chystal jsem se mu právě vymlátit okna a rozkopat dveře, ale najednou sebou škubl a zmizel beze stopy. Je to stejně podivné!"

Všichni zkoprněli úžasem. Dali se tedy znovu do hledání, ale po Opičákovi ani vidu ani slechu.

"Bratříčkové, hlídkujte zde," nařídil jim bůh Er-lang, "já se po něm půjdu podívat nahoru."

Střelhbitě se vyšvihl na mrak a vylétl vzhůru. Tam narazil na nebeského krále Li, který zde v mracích držel kouzelné zrcátko. Korunní princ Natča mu stál po boku.

"Neviděli jste opičího krále?" zeptal se bůh Er-lang.

"Ještě tu nebyl," odpověděl nebeský král Li, "ukázal by se mi v zrcátku."

Bůh Er-lang mu vylíčil, jak zajali stádo opiček a jak závodili s Opičákem v proměnách. "Nakonec se proměnil ve svatyni, a když jsem se na něj chystal, uklouzl mi."

Uslyšev to, nebeský král Li si posvítil zrcátkem na všechny strany a propukl v smích: "Pospěš si, Er-langu, pospěš si! Opičák se učinil neviditelným, vyšel z tábora a míří rovnou k tvému chrámu u řeky Úliteb!"

Er-lang popadl své čarovné kopí a hnal se za Opičákem k řece Úliteb.

Zatím opičí král dorazil k Er-langovu chrámu, vzal na sebe Er-langovu podobu, stlačil mrak a šel rovnou dovnitř. Strážní démoni ho samozřejmě nepoznali. Ještě před ním na uvítanou jeden po druhém pobili čelem o zem.

Opičák zaujal čestné místo uprostřed a pozoroval kouř z kadidla. Pak si šel prohlédnout obrazy na stěnách znázorňující oběť býka, koně a ovce a obraz zaslíbení, četl si prosebný list o narození syna a prosebný list o uzdravení z nemoci.

Vtom někdo ohlásil, že přišel další bůh Er-lang. To vyvolalo zděšení mezi strážnými démony, sotva věřili svým zrakům.

"Nebylo zde podezřelé stvoření, které si říkalo Velký světec rovný nebi?" zeptal se opravdový Er-lang.

"Nikdo takový zde nebyl," pravili strážní démoni, "ale uvnitř je ještě jeden bůh Er-lang a prohlíží si vše kolem."

Er-lang vrazil do dveří. Jak ho Opičák spatřil, vzal na sebe svou pravou podobu.

"Bože Er-langu," pravil troufale, "doufám, že tě to nerozčílí, ale tvůj chrám již nese mé jméno."

Er-lang pozvedl své kouzelné kopí s trojzubcem a dvojitým ostřím a chtěl udeřit Opičáka přímo po tváři. Opičák mu však uklouzl, uhnul před kopím, vytáhl svou jehličku na vyšívání a rozkmital ji, aby mu narostla. Pak pokročil vpřed a pustil se na oplátku do Er-langa.

Za strašného křiku a nadávek vyrazili ze vrat chrámu. Doražejíce na sebe v mlze a mracích, dostali se až k hoře Bujných květů. Vyděsili čtyři nebeské velekrále, kteří zde se svými vojsky drželi stráž. Vtom však všech šest bratří hbitě přiskočilo Er-langovi na pomoc a sevřelo opičího krále v těsném kruhu.

Zatím na nebi Nefritový císař, bohyně milosti i královna matka se všemi nebeskými hodnostáři se velice podivovali, proč bůh Er-lang za celý den neposlal žádnou zprávu.

Bohyně milosti sepjala ruce a vyzvala Nefritového císaře, aby se šli spolu s praotcem Cesty podívat za jižní nebeskou bránu, co se tam děje. Nefritovému císaři se tento návrh náramně zalíbil. Ihned dal zapřáhnout a spolu s bohyní milosti Kuan-jin, královnou matkou a nebeskými hodnostáři vyrazil k jižní nebeské bráně.

Nebeští vrátní jim okamžitě vyšli vstříc a otevřeli.

Již z bran uviděli nebeská vojska napínající nebeské a pozemní sítě a hlídkující na všech čtyřech stranách. Nebeský král Li s korunním princem Natčou drželi ve vzduchu kouzelné zrcátko. Bůh Er-lang a jeho šest bratří svírali Opičáka v těsném kruhu a prudce na něho doráželi.

"Ten bůh Er-lang, kterého jsem doporučila, si nevede špatně," pochvalovala si Kuan-jin. "Již Opičáka obklíčili, ale ještě se mu nepodařilo ho polapit. Co kdybych mu trochu přispěla na pomoc, určitě by se to podařilo."

"A jak mu chcete pomoci? Jaké zbraně chcete užít?" otázal se praotec Cesty.

"Hodím mu na hlavu průhlednou lahvičku s vrbovou snítkou," pravila bohyně, "to ho nezabije, ale ztratí rovnováhu a bůh Er-lang ho bude moci snadno chytit."

"Vaše lahvička je z porcelánu. Zasáhne-li ho přesně, bude vše v pořádku. Mine-li však lahvička jeho hlavu nebo narazí-li na jeho železný kyj, určitě se rozbije," vymlouval jí to praotec Cesty. "Raději toho nechte, já Er-langovi pomohu sám."

"A máte nějakou zbraň?" otázala se bohyně milosti.

"Ó ano," přitakal praotec Cesty. Poodhrnul levý rukáv a vytáhl z něho smyčkou kouzelného lana. "Tato smyčka je spletena z několikanásobně tavené oceli a je potřena elixírem života. To jí dodalo kouzelné moci. Dovede se proměňovat, voda ani oheň na ni nepůsobí. Dají se do ní chytit všichni živí tvorové. Říkám jí diamantový náramek či diamantová smyčka. Za své úspěchy při obracení barbarů na víru po svém odchodu z Číny průsmykem Chan-ku vděčím jen této smyčce. Krom toho může člověka uchránit při všech nebezpečenstvích. Dopřejte mi, abych ji na Opičáka mohl hodit."

Domluvil, švihl smyčku od nebeské brány přes celý tábor na horu Bujných květů. Smyčka zasvištěla a letěla Opičákovi rovnou na krk. Ten odrážel dále výpady Er-langa a jeho bratří a pranic netušil, jaká zbraň na něho padá z nebe. Smyčka ho udeřila do lebeční kosti, až se zapotácel a svalil na zem. Ihned se však postavil na nohy a dal se na útěk.

Ale bůh Er-lang na něho poštval honicí psy. Ti ho kousali do lýtek a Opičák upadl znovu. Ležel na zemi jak široký tak dlouhý a nadával: "Vy ničemní tvorové! Kdybyste raději zadrželi svého pána, místo abyste kousali starého Suna do lýtek!"

Kroutil se, převaloval se, ale na nohy se nepostavil. Všech sedm bratří se na něho vrhlo a přitisklo ho k zemi. Svázali ho provazem a zahnutým nožem mu probodli klíční kost, aby se nemohl proměnit. Praotec Cesty pak svinul smyčku a poprosil nefritového císaře, bohyni milosti, královnu matku a všechny světce, aby se vrátil do síně Očarovaných mraků.

Čtyři nebeští velekrálové, nebeský král Li a ostatní duchové pak složili zbraně a vyklidili tábor.

Všichni přicházeli blahopřát Er-langovi a říkali mu, že vítězství bylo dobyto jen jeho zásluhou. Er-lang však zdvořile odmítl: "To vše je jen díky milosti nejvyššího vládce nebes a díky nadpřirozeným schopnostem všech nebeských duchů. Kdežpak mně připisovat nějaké zásluhy!"

"Již dosti slov, bratře!" umlčeli ho jeho přísežní bratři. "Musíme teď toho mizeru dopravit na nebe, nechť se Nefritový císař vysloví, jak s ním má být naloženo."

"Vzácní bratři," pravil Er-lang, "vy přece nejste zapsáni v nebeských listinách, nemůžete stanout tváří v tvář Nefritovému císaři. Ať ho odvedou nebeská vojska, já půjdu na nebesa s nebeskými králi podat zprávu. Vy prohledejte s vojskem horu, a až ji pěkně vyčistíte, vraťte se k řece Úliteb. Já zatím přijmu odměnu za zásluhy, a pak se připojím k vám a uspořádáme oslavu."

Šest bratří se sklonilo na znamení souhlasu. Bůh Er-lang s ostatními nasedl na mrak a za zpěvu vítězných písní pluli slavnostně k nebi.

Ve chviličce dorazili až k paláci Pronikavé moudrosti a prostřednictvím nebeského posla předali Nefritovému císaři hlášení. V něm se pravilo: "Čtyři nebeští králové a ostatní nebeští duchové již zajali vzpurného Opičáka, Velkého světce rovného nebi a čekají na další rozkazy."
Nefritový císař ihned nařídil králi démonů Velké síle a nebeským pochopům, aby dovedli Opičáka na popraviště a tam ho rozřezali na kousky.


CHCETE-LI VĚDĚT, ZDALI OPIČÁK VYVÁZL, PŘEČTĚTE SI DALŠÍ KAPITOLU.


* Já vím, že Číňané byli technologicky vyspělí a přišli na určité věci o 1000 let dřív jak Evropané (ne-li ještě dřív). Ale že by měli v 7. století pušky? Řekla bych, že je to asi trochu překlep. Každopádně v té verzi, co mám k dispozici, to je...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama