6. kapitola

21. července 2012 v 20:00 |  Kniha - česká verze

6. KAPITOLA vypráví o tom, jak Opičák vyškrtl své jméno z pekelných seznamů



Opičák opět rozhrnul vodstva, připlul k železnému můstku a vynořil se na povrch. Čtyři staré opice ji přivedly k můstku všechny malé opičky a čekaly na něho.

Tu najednou Sun Wu-kchung vyskočil z vln. Na těle neměl ani kapky vody, celý se blyštěl jako zlato a vykračoval si to po mostě. Všechny opičky v údivu poklekly: "Králi náš, jak vznešeně vypadáte! To je ale nádhera!"

Opičák, blaženě se usmívaje, vstoupil na trůn a železný kyj si položil k noze. Opičky, nic netušíce, se po něm hnaly a chtěly ho zvednout, ale pochodily, jako kdyby vážka chtěla zatřást stromem ze železa - ani s ním nehnuly. Plazily jazyk a hryzaly si nehty.

"To je tíha! Jak jste s tím mohl pohnout, Vaše Veličenstvo?"

Sun Wu-kchung přistoupil, napřáhl ruku a jedním trhnutím kyj zdvihl do výše. "Každá věc má svého pána," smál se. "Tento skvost byl ukryt v mořské klenotnici kdovíkolik tisíc let a teprve dnes se rozzářil. Dračí král jej měl jen za kus černého železa, říkal, že jím bylo srovnáno dno Nebeské řeky. Jeho poddaní s ním ani nehnuli, musel jsem si pro kyj dojít sám. Když jsem jej spatřil poprvé, byl přes dva sáhy dlouhý. Popadl jsem ho a pomyslel jsem si, kdyby se tak zmenšil - a než jsem se nadál, opravdu se scvrkl. Nařídil jsem ještě jednou, aby se zmenšil, a on se opravdu zase smrštil. Tu jsem se na něj podíval proti nebeské záři a vidím, že má na sobě nápis: Zlatý kyj s kroužky, zvaný ´přací´. Váha 13.500 liber. Rozestupte se trochu, ukáži vám, jak se umí měnit."

Položil si kyj na dlaň a zvolal: "Zmenši se! Zmenši se! Zmenši se!" Kyj se scvrkl, až byl jako jehlička na vyšívání a Opičák si ji schoval za ucho.

Opice tleskaly a žadonily, aby Opičák ještě kyj vytáhl a něco jim předvedl.

Opičí král tedy kyj zase zpoza ucha vytáhl, položil si ho na rozevřenou dlaň a zvolal: "Zvětši se! Zvětši se! Zvětši se!" Kyj se natáhl, až byl na dva sáhy dlouhý. Opičáka to nesmírně bavilo. Vyběhl z jeskyně, vyskočil na můstek, uchopil kyj a jal se provádět vesmírná kouzla. Prolomil se v pase a zvolal "Č-á-r-y-m-á-r-y!" a hned narostl deset tisíc sáhů do výšky, hlavou dosahoval až k štítům velehor, v pase se mu zelenaly horské hřebeny. V očích mu blýskalo, ústa měl rudá jako krvavá mísa, zuby jako meče a dýky. Kyj v Opičákově ruce sahal až k třiatřicátému nebeskému poschodí a dole až do osmnáctého patra pekel.

Všichni tygři, pardáli, vlci a jiná havěť, všichni zlí duchové a králové démonů z dvaasedmdesáti jeskyň v úděsu bili čelem o zem a tak se třásli strachy, že jim duše vylétly z těla. Za chviličku však Opičák odvolal kouzlo a proměnil kyj na velikost jehly, schoval jej za ucho a vrátil se do jeskyně.

Krále démonů ze všech jeskyň to tak ohromilo, že se všichni do jednoho přišli opičímu králi poklonit. V opičím táboře pak dali vztyčit vlajky a rozezvučet měděné bubny. Uspořádali hostinu bohatou na jídla vybraných chutí, poháry přetékaly vínem a šťávou z kokosů. Hodovali několik dní, a pak se znovu pustili do výcviku ve zbrani.

Opičí král povýšil čtyři staré opice na maršály, dvě opice s červenými zadky a kobylími hlavami na polní maršálky a dvě hrbaté opice na generály. Maršálové odpovídali za pořádek v táboře, výkon trestů a odměňování.

Opičák neměl žádné starosti, a tak den co den poletoval na mracích a zbrouzdal všechna čtyři moře, prošel tisíci hor. Předváděl svou zručnost ve zbrani, všude vyhledával hrdiny a dobrodruhy, prováděl kouzla a získával si spoustu moudrých přátel. Tehdy se pobratřil s šesti démony - s králem démonů Silným buvolem, králem démonů Saní, s ptákem Nohem, s králem lvů, s králem magotů a králem kočkodanů. Všech dohromady jich bylo sedm bratří. Každý den se bavili o věcech duchovních i válečných a často zasedli k číši při strunných nástrojích, zapěli si písně a zatančili, zrána se vydávali na toulky a zvečera se vraceli. Žádné radovánky si vskutku nenechali ujít. Toulky do deseti tisíc mil byly pro Opičáka procházky po domě. Jen se prohnul v pase a už byl osm set mil daleko, jen pohodil hlavou a už urazil tři tisíce mil.

Jednoho dne nařídil opičí král čtyřem maršálům, aby v jeskyni vystrojili hostinu. Pozval šest svých bratří, dal zabít skot i koně a vykonal oběti nebi i zemi. Všichni ďáblové a duchové se dali unést zpěvem a tancem, jedli a hodovali. Když pak opičí král své hosty vyprovodil, štědře odměnil vyšší i nižší velitele svého vojska, lehl si do stínu sosny a v okamžení tvrdě usnul. Opičky v čele se všemi generály a maršály ho obklopily a nikdo se neodvážil nahlas promluvit.

Opičí král Krasavec ve snu uviděl jakési dva muže, kteří k němu přistoupili s lejstrem s jeho jménem. Než se Opičák zmohl na slovo, hodili po něm smyčku a zadrhli mu ji kolem duše. Ať se bránil jak chtěl, táhli ho i s duší do jakéhosi města.

Zatím Opičák procitl z opojení, prudce pozdvihl hlavu a vidí na městské bráně tabulku s nápisem: SVĚT TEMNOT. Najednou jakoby se probudil: "Svět temnot, vždyť to je přece sídlo krále pekel, kde jsem se tu vzal?"

Ti dva muži mu pravili: "Tvé dny na světě jsou již dokonány. My dva jsme dostali příkaz, abychom tě sem odvlekli."

"Toho všeho jsem se již zbavil," rozčiloval se Opičák, "nejsem složen z pěti prvků, smrt nade mnou nemá moci. Jak to, že jste tak omezení a ještě tak drzí, že jste se opovážili mě zajmout?"

Ani jeden z biřiců si toho nevšímal, táhli dále za provaz a chystali se Opičáka zavléci do samého středu města. V opičím králi však již vzkypěla krev, vytáhl zpoza ucha svůj pokládek, popadl jej oběma rukama a rozsekal oba biřice na kaši. Sám si uvolnil smyčku, vyprostil obě ruce, zakroužil kyjem a vstoupil do města.

Tak vylekal ďábly s buvolími hlavami a koňskými tvářemi, že nevěděli, v kterou světovou stranu utéci a kam se skrýt. Do paláce Pekelných temnot se hrnuly zástupy duchů a ďáblů.

"Vládče pekel! Je zle! Je zle!" ječeli jeden přes druhého. "Venku je jakýsi bůh hromu s chlupatou tváří a dere se dovnitř!"

Králové smrti ze všech deseti paláců si ihned upravili oděv a jati strachem, hnali se na náměstí, aby se na vlastní oči přesvědčili. Když viděli Opičákovu hrůzyplnou a strašnou tvář, postavili se rychle do řady a sborově volali: "Jaké je vaše jméno, vznešený světče?"

"Jak to, že na mne posíláte biřice, když mě ani neznáte?" obořil se na ně Opičák.

"Jak bychom se mohli opovážit," pravili králové, "to se poslové jistě spletli."

"Jsem Sun Wu-kchung, pán jeskyně Vodních závěsů na hoře Bujných květů, světec nebem zrozený. Co jste vy zač?"

Deset králů se uctivě uklonilo: "Jsme králové smrti z deseti paláců Jeho Veličenstva císaře pekel."

"Jak to, že vy duchové na královských trůnech, kteří udílíte odměny a tresty, nevíte, co se sluší a patří? Já, Sun, jsem došel osvícení a budu se těšit stejnému věku jako nebe a země. Povznesl jsem se nad nebe, peklo a svět lidí, vymanil jsem se z pout pěti prvků. Jak se opovažujete na mne poslat své biřice?"

"Ztište svůj hněv, vznešený světče," omlouvali se králové smrti. "Na světě je přece tolik lidí stejného jména. To si vás určitě naši biřici s někým spletli."

"Nežvaňte hlouposti!" okřikl je Opičák. "Už odedávna se říká: Úřady a úředníci jsou omylní, ale biřici nikoliv. Jen mi pěkně rychle ukažte soupis živých i mrtvých!"

Králové smrti tedy pozvali Opičáka do paláce, aby si seznamy prohlédl sám. Pevně třímaje svůj kyj, vstoupil opičí král do paláce Pekelných temnot a usadil se zrovna uprostřed.

Králové vyzvali pekelného soudce, který se staral o seznamy, aby jim předložil listiny. Pekelný soudce se neodvážil odporovat a okamžitě přinesl z archivu pět šest soupisných knih, rozdělených v desatero různých seznamů, a rychle jimi začal listovat.

Sun Wu-kchungovo jméno nebylo ani v seznamu chlupatců, tlustokožců či opeřenců, ani v seznamu hmyzu či šupinatců. Podíval se i do soupisu opičího plemene, ale ani tam nebyl. Opičí král se velmi podobal lidem, a proto nebyl v opičích seznamech. Ale ani v seznamu lidí ho nenašli. Podobal se tlustokožci, ale nebyl pevně usazen v žádné zemi. Připomínal čtvernožce, ale nespadal pod vládu jednorožce. Nepodléhal vládě fénixe, proto ho nemohli najít ani v seznamu ptactva. V jednom zvláštním sešitku, který opičí král prohlížel sám, přišel však pod číslem 1350 na své jméno. Bylo tam plně uvedeno a připojena poznámka: "Kamenná opice, nebem zplozená, má se dožít 342 let, milostivý konec."

"Stejně si nepamatuji, kolik je mi let," řekl Opičák. "Mé jméno se vyškrtne a je to. Dejte sem štětec!"

Pekelný soudce byl tak vyděšený, že okamžitě podal štětec a ještě jej pořádně namočil v husté tuši.

Sun Wu-kchung vzal sešitek a vyškrtl nejen sebe, ale i všechny opice, které byly vedeny pod stejným vlastním jménem. Odhodil sešitek a řekl: "Hotovo, vyřízeno! Ode dneška již na nás nemáte právo!"

Kyjem si proklestil cestu z podsvětí ven. Ani jeden z deseti králů se neodvážil k němu přiblížit.

Všichni se odebrali do paláce Modravých mraků na radu ke králi podzemních temnot. Dohodli se, že podají žalobu v nebesích. O tom si však povíme jindy.

Opičí král se probil z města ven, najednou škobrtl o trs trávy, natáhl se jak široký tak dlouhý a vtom se probudil. Byl to všechno jen sen. Jak se tak protahoval, dolehl k němu hlas opičích generálů: "Vaše Veličenstvo, kolik jste to vypil vína, celou noc jste spal a ještě se nemůžete probrat?"

"O spaní to nebylo," pravil Sun Wu-kchung, "ale viděl jsem ve snu dva biřice, chtěli mě někam zavléct. Teprve když mě zatáhli až před brány světa temnot, pochopil jsem, co se mnou zamýšlejí. Využil jsem svých kouzel, pronikl do paláce Pekelných temnot, pohádal jsem se tam s deseti králi smrti, až mi ukázali seznamy jak dlouho má kdo žít. Já jsem pak vyškrtl jména nás všech. Teď na nás ti lotři už nemohou."

Všechny opičky bily čelem o zem na znamení díků. Od těch dob horské opice téměř nestárnou - to proto, že v podsvětí je nemají v seznamech.

Když opičí král Krasavec vypověděl svůj sen, čtyři maršálové to šli vyhlásit mezi krále démonů a ti přišli v plném počtu blahopřát. Za několik dní přišlo s přáním i všech šest přísezných bratří. Když se dozvěděli, že v pekle již nemají jejich jména, byli radostí téměř bez sebe. A tak se dál každý den oddávali jen radovánkám.


CHCETE-LI VĚDĚT, CO PODNIKL OPIČÁK DÁLE, PŘEČTĚTE SI DALŠÍ KAPITOLU.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama