8. kapitola

21. července 2012 v 20:06 |  Kniha - česká verze

8. KAPITOLA vypráví o tom, jak Velký světec porazil nebeského krále Li



Druhého dne, když Nefritový císař udílel ranní slyšení, uvedl nebeský posel vrchního štolbu a štolbu nebeských stájí. Poklekli na stupních trůnu a oznámili, že nový podkoní Sun Wu-kchung uprchl z nebeského paláce, protože úřad se mu nezdál dost dobrý. Ještě ani nedomluvili, když se dostavil nebeský král Vzrůstu od jižní brány v doprovodu nebeských strážců a oznámil, že nebeský podkoní Sun Wu-kchung z neznámých důvodů odešel pryč nebeskou bránou.

Nato Nefritový císař nařídil velitelům prvního a druhého pluku, aby se vrátili ke svým útvarům, sešikovali nebeská vojska a tu stvůru zajali.

Ze shromáždění nebeských hodnostářů předstoupil nebeský král Li a jeho syn, třetí korunní princ Natča, a sami se nabídli, že Opičáka zkrotí. Nefritový císař se velice zaradoval a na místě jmenoval nebeského krále Li maršálkem pro krocení zlých duchů. Pokynul mu, ať si ihned sešikuje svá vojska a sestoupí na zemi. Nebeský král Li a korunní princ Natča pobili čelem o zem na znamení díků a vrátili se do svých paláců.

Shromáždili ihned tři armády a všechny jejich velitele a ducha Velké osvícenosti poslali jako předvoj. Generál Rybí žaludek vedl zadní voj a generál strašidel jakšů pobízel vojsko vpřed. Ve chviličce prošli jižní nebeskou bránou a dorazili až k hoře Bujných květů. Rozložili se táborem na rovince na sluneční straně a vyslali ducha Velké osvícenosti, aby vyvolal první bitku. Ten uchopil zbroj, a máchaje ostrou sekerou, která se leskla v paprscích slunce, vyrazil k jeskyni Vodních závěsů.

Před vchodem do jeskyně se hemžila spousta ďáblů a strašidel - samí vlci, tygři a pardálové - máchali meči a oháněli se kopími, poskakovali, řvali a ječeli.

"Zlořečená stvoření!" zvolal duch Velké osvícenosti, "rychle oznamte nebeskému podkonímu, že já, nebeský generál, ho přicházím zajmout z rozkazu Nefritového císaře. Řekněte mu, ať se okamžitě podrobí, jinak že všichni zaplatíte svými životy!"

Ďáblíci, celí vyplašení, tlačili se jeden přes druhého do jeskyně: "Je zle! Naše zkáza je nezvratná!"

"Jaká zkáza?" optal se klidně opičí král.

"U brány je jakýsi nebeský generál. Jmenoval Velkého světce podle jeho úřadu v nebi a tvrdí, že Nefritový císař mu nařídil, aby vás zajal. Prý se máte okamžitě podrobit, jinak že všichni zaplatíme svými životy."

"Přineste mi zbroj!" křikl Opičák. Nasadil si temně zlatou helmici, navlékl si světle zlaté brnění, obul střevíce do mraků a uchopil svůj kovaný kyj. Pak vyvedl opičky z brány a seřadil je do bojových šiků.

"Prokletá opice! Poznáváš mě?" zvolal mocným hlasem duch Velké osvícenosti.
"Co jsi ty vlastně za prašivého ducha?" oplatil mu to Opičák. "Já tě vůbec neznám. Rychle ohlas své jméno!"

"Moc si mě nežádej, ty proradná opice!" řval duch Velké osvícenosti, "tak ty mě tedy nepoznáváš? Jsem velitel předvoje nejvyššího pána mračen, nebeského krále Li, nebeský generál Velká osvícenost! Nyní tě přicházím zkrotit na přímý rozkaz Nefritového císaře. Rychle si svleč tu svou parádu a podrob se vůli nebes, nebo ti udělám z té tvé hory obrovská jatka! Cekneš-li jen půl slova, rozdrtím tě napadrť!"

Tato troufalá řeč Opičáka rozlítila. "Mizerný, prašivý duchu! Přestaň se nadýmat a vytahovat! Již dávno bych tě byl srazil jedinou ranou svého kyje, ale to bys nemohl vyřídit můj vzkaz. Daruji ti proto život. Rychle se vrať na nebe a řekni tomu vašemu Nefritovému císaři, že vůbec neví, jak využívat talenty. Já, Sun, mám neobyčejné schopnosti. Proč mi tedy dal krmit koně? Jen se podívej na nápis na mé korouhvi! Přizná-li mi úřad podle tohoto nápisu, stáhnu vojska a nechám ho na pokoji. Bude-li však jen trochu otálet, přitrhnu k nebeskému paláci a smetu Nefritového císaře z toho jeho dračího trůnu!"

Duch Velké osvícenosti vypoulil oči a pohlédl vzhůru - a opravdu, za bránou se tyčí vysoký stožár a na něm se třepotá vlajka s nápisem Velký světec rovný nebi.

"Jak je ta opice drzá!" ledově se usmál duch Velké osvícenosti, "v ničem se to nevyzná a jak si to troufá! Opice a chtěla by se rovnat nebi! Čichni si raději k mé sekyře!"

A rozpřáhl se, aby uhodil Opičáka přímo po hlavě. Toho to však nevyvedlo z míry, jen klidně nastavil svůj zlatem kovaný kyj. Tak se tedy rozpoutala bitka. Duch Velké osvícenosti Opičákův nápor nevydržel. Opičák ho totiž přetáhl vší silou kyjem přes hlavu. Duch mu sice rychle nastavil sekeru, ozvalo se však zapraskání, sekera se přelomila vedví a duch uháněl pryč, co mu nohy stačily, aby zachránil aspoň holý život.

"Taková hnida," zasmál se pohrdavě Opičák. "Když už jsem tě pustil, tak jen jim to jdi všechno pěkně oznámit."

Duch Velké osvícenosti se vrátil do tábora. Ještě na cestě potkal nebeského krále Li a celý udýchaný před ním poklekl. "Ten podkoní má opravdu zázračné schopnosti! Vracím se s nepořízenou, nic jsem s ním nesvedl. Prosím poníženě za odpuštění."

"Ty darebáku! Jen mi kazíš chuť do boje! vyrazil ze sebe vztekle nebeský král Li: "Odveďte ho a usekněte mu hlavu!"

Najednou však přikvačil korunní princ Natča. "Královský otče! Ztište svůj hněv!" prosil, "odpusťte duchovi Velké osvícenosti jeho vinu. Já sám raději vytáhnu s vojskem, ať poznáme, jak se věci opravdu mají."

Nebeský král Li se dal obměkčit touto přímluvou. Nařídil duchovi, aby se vrátil do tábora a tam čekal na potrestání. Zatím korunní princ Natča vyrazil v plné zbroji z ležení a zastavil se až u jeskyně Vodních závěsů.

Opičí král právě rozpouštěl vojska, když tu najednou spatřil, jak se sem řítí rozlícený Natča.

"Čípak jsi, chlapče?" vykročil Opičák. "Co pohledáváš u mého prahu?"

"Zatracená opice!" zařval Natča. "Což mě nepoznáváš? Jsem Natča, třetí korunní princ nebeského krále Li. Dnes přicházím na pokyn nebeského císaře, abych tě zajal."

"Princátko, ještě ti neslezly první vlasy a nevypadaly mléčné zuby!" rozesmál se Opičák, "kampak chodíš na ty troufalé řeči? Daruji ti život, ani tě neztluču, ale podívej se na nápis na mé korouhvi a oznam laskavě Nefritovému císaři: dá-li mi takový úřad, pak ani nemusíš šikovat vojska, já se poddám sám. Nevyhoví-li mému přání, tak mu přijdu ten jeho palác rozmlátit!"

Natča pozdvihl hlavu a uviděl nápis Velký světec rovný nebi.

Jakou kouzelnou moc může taková opice mít, uvažoval, že si troufá přisvojit takové jméno? "Já se tě jen tak neleknu!" zvolal, "čichni si k mému meči!"

"Sekni si, kolikrát chceš, budu ti držet a ani se nehnu," smál se Opičák.

To Natču dopálilo. "Čáry máry!" zařval mocným hlasem. Narostly mu tři hlavy a šestero rukou. V každé ruce držel jinou zbraň, meč a dýku na stínání ďáblů, lano na jejich svazování, kyj a ohnivý kotouč. Soptil zlostí, funěl a supěl a sápal se přímo na Opičáka.

"Podívejme se, tenhle holobrádek se také vyzná v kouzlech a čárech," zarazil se poněkud Opičák. "Chlapečku, mírni se trochu a pohleď, co dovedu já! Čáry máry fuk!" zařval a též mu narostly tři hlavy a šestero paží. Zamával svým zázračným kyjem a kyj se rozdělil na tři. Do každého páru rukou vzal jeden kyj a odrážel jim Natčovy útoky.

A tak se rozpoutala zuřivá bitka, že se až země otřásala a hory kymácely. Natča i Sun Wu-kchung stavěli na odiv své nadpřirozené síly. Pustili se do křížku asi třicetkrát.

Natča proměnil šestero svých zbraní v stovky a tisíce dalších zbraní a Sun Wu-kchung zase proměnil svůj zlatem kovaný kyj v stovky a tisíce kyjů. A zbraně se míhaly vzduchem jak kapky deště, jak padající hvězdy.

Vítězství se neklonilo ani na stranu Opičákovu, ani na stranu Natčavu. Opičák však měl ruce i oči na pravém místě. V nastalém zmatku si vytrhl chlup a změnil ho ve svou původní podobu, která též v ruce třímala kyj a zaútočil na Natču.

Natča se otočil a vtom se Opičák vymrštil, octl se za jeho zády a udeřil ho kyjem do levého ramene. Natča se právě chystal k dalšímu čarování, když tu najednou zaslechne zasvištění kyje. Rychle se chtěl krýt, ale již nestačil vysmeknout ruku. Opičák ho vší silou zasáhl. Úpě bolestí, dal se Natča na útěk. Odčaroval přičarované hlavy, ruce a zbraně a s nepořízenou se vrátil do tábora.

Nebeský král Li pozoroval boj z tábora a chtěl mu rychle vytáhnout s vojskem na pomoc. Ale než se nadál, korunní princ již stál před ním a třásl se na celém těle.

"Královský otče! Ten podkoní se opravdu vyzná v čárech! Se vším svým uměním jsem nebyl s to jej přemoci. Utrpěl jsem zranění ramene."

Nebeský král Li zbledl leknutím. "Jaké čáry to zná ten darebák, čím tě vlastně porazil?"

"U brány do jeskyně se vztyčil vlajku s nápisem Velký světec rovný nebi. Chvástá se a chce, aby mu Nefritový císař udělil takový úřad, pak prý dá pokoj. Nedosáhne-li toho, tak prý přijde rozmlátit palác Pronikavé moudrosti."

"Je-li tomu tak," pravil nebeský král, "nemá cenu se s ním potýkat, půjdeme to ohlásit na nebe. Sebereme posily, obklíčíme ho a uvidíme kdo s koho!"

Korunní princ strádal bolestí. Stejně se nemohl znovu pustit do boje, a tak se tedy vrátil se svým královským otcem na nebesa, aby ovšem zpravili Nefritového císaře.


CHCETE-LI VĚDĚT, CO BYLO DÁLE, PŘEČTĚTE SI DALŠÍ KAPITOLU.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama