Mnich Süan-cang a začátky čínského buddhismu

15. července 2012 v 11:40 |  Pár faktů

Z knihy: Jonathan Clements - Wu: Čínská císařovna



V jižní části moderního Xi´anu stojí jedna z mála budov, která pochází z dob císařovny Wu. Velká pagoda divoké husy, jak se nyní jmenuje, se zdá podivně cizokrajná. Postrádá slavnostní zdobení jiných čínských pagod a nemá široké zvednuté převisy. Naopak, bývala sice nejvyšší budovou v tehdejším středověkém Čchang-anu, přesto se zdá podivně zavalitá. Je to pozoruhodně masivní budova, s kamennými zdmi několik desítek centimetrů tlustými, a její interiér místy působí spíše jako bankovní trezor než jako místo pro bohoslužby.

Stojí na půdě tradičnějšího chrámu - dokonce i místní zřejmě často zapomínají, že Pagoda divoké husy je jen jednou z budov v areálu mnohem většího komplexu, původně založeného jako Chrám mateřské milosti. Ten je také pozoruhodně bohatý. V urnách ve tvaru raket jsou uloženy ostatky starověkých mnichů a děkovné tabulky v postranní kapli nesou jména oddaných buddhistů až k dynastii Tchang. Další vedlejší kaple je celá vyložená mnohabarevným nefritem - obrovská sochařská práce, která vypráví příběh Buddhova života od početí k naprosté dokonalosti, pečlivě realizovaný a fantasticky rozmístěný. Hned před bránou chrámu stojí socha osamělého buddhistického mnicha v jednoduchém a prostém rouchu, v jedné ruce má berlu a druhou rukou žehná.

Socha představuje Süan-canga (602-664), někdy nazývaného svatým jménem Tripitaka, oddaného buddhistu, který cestoval daleko na západ a vrátil se se svatými svitky z rodiště samotného Buddhy. Podle buddhistické tradice je to svatý muž, který se vzepřel císaři Tchaj-cungovi kvůli svému náboženskému přesvědčení, vrátil se po více než desetiletém cestování a byl oslavován jako náboženský hrdina.

Jako místní celebrita a buddhistický mudrc se Tripitaka setkal se slavnými vůdci své doby. Diplomaticky odmítl funkce v Tchaj-cungově vládě v letech 645 až 648 a osobně daroval císaři kopie některých svých překladů, které pobavily umírajícího císaře na jeho lůžku.

Je pravděpodobné, že se v padesátých letech Tripitaka s Wu setkal, možná i dříve, a možná byl před tím přítelem zesnulé Wuiny matky, která se hodně věnovala dobročinnosti. Zemřel dlouho před tím, než se Wu zmocnila císařské moci, a nemohl poznat, jak použila Wu jeho celoživotní práci a učení. Je vysoce nepravděpodobné, že by byl souhlasil. Tripitaka byl muž upřímného náboženského přesvědčení, ale v osmdesátých letech bylo jeho učení ukradeno bývalým prodejcem líčidel jako součást Wuina plánu na získání moci.

Ačkoli nebyla buddhistická tradice původem z Číny, získala buddhistická víra mezi obyvatelstvem velký vliv. Buddhismus bylo další exotické zboží importované díky Hedvábné stezce - náboženství, které nabídlo útěchu v utrpení a naději na lepší život v příštím světě.

Když se však buddhismus poprvé objevil v Číně, asi leccos ztratil kvůli překladu. Indičtí mnichové, kteří si nebyli moc jisti svou čínštinou, nebo místní uchazeči, kteří si nebyli jisti svým sanskrtem, některá učení zkomolili a oslabili. Na některých místech se zdálo, že buddhismus mnohé aspekty původního čínského náboženství, ale mezi skutečně zbožnými byli tací, kteří chtěli zjistit čistou pravdu. K tomu ovšem museli podniknout riskantní cestu na západ po Hedvábné stezce přes legendárně neprůchodné pouště a nepřekročitelná pohoří do vzdálených zemí, které málokdo viděl a z nichž se málokdo vrátil. Někteří však byli připraveni to riskovat.

Nejslavnější z těch cestovatelů byl mnich Tripitaka, muž z oblasti Luo-jangu, který tajně odešel z Číny v roce 629, když se mu zdálo, že dostal rozkaz, aby uskutečnil pouť na západ. Tím činem formálně porušil zákony císaře Tchaj-cunga, který Číňanům zakázal opouštět říši, dokud zuří války proti turkickým kmenům. Na hranicích byl Tripitaka schopen přemluvit lidi, které potkal, když apeloval na buddhistické bratrství. Buddhistické hraniční stráže byly ochotny dívat se jinam; buddhistické rodiny ho ubytovaly a jak šel dál na západ, těšil se podpoře neviditelné sítě buddhistických věřících. Prošel mezi národy střední Asie a došel na západ až do Samarkandu, kde se obrátil na jih do Indie, vlasti buddhismu, kam konečně dorazil v roce 630.

Cílem jeho cesty byla původně Gandhára, staré centrum buddhistického náboženství, avšak když tam přijel, její hlavní město Pešavár ztratilo na důležitosti. Vydal se tedy napříč Indií a táhl od kláštera ke klášteru. Byla to pomalá pouť, která zahrnula místa Buddhova narození i smrti a nakonec ho zavedla do Nalandy, města učenců, kde strávil přinejmenším dva roky. Nakonec se někdy ve čtyřicátých letech vrátil do Číny, kde se stal jakousi místní celebritou, když přivlekl stovky nesmírně cenných buddhistických posvátných knih. Tripitaka si do určité míry užíval Kao-cungovy přízně, což pravděpodobně znamenalo, že ho pár let sponzorovala samotná Wu. Tripitaka se ale nezajímal o politiku ani o světské záležitosti, jen chtěl najít místo, kde by mohl žít v míru a překládat spisy, které si s sebou přivezl.

V roce 652 se Tripitakovi splnilo jeho přání. Chrám mateřské milosti, původně postavený na počest zesnulé císařovny Wen-te, byl nyní rozšířený o Pagodu svitků, masivní uklidňující prostornou budovu vystavěnou, aby uchovala cenné svitky v bezpečí proti ohni. Byla tak bezpečná, že navzdory staletím zemětřesení, záplav, přestaveb a dostaveb a přinejmenším jednoho požáru na začátku jednadvacátého století stále ještě stojí. V roce 656 požádal Tripitaka Kao-cunga o pomocné překladatele a také radil tuctu dvorním dámám, které náhle vyjádřily touhu stát se jeptiškami.

První záznam o Tripitakovém přímém kontaktu s Wu pochází ze zimy 656, kdy ho císařovna v pokročilém stupni těhotenství požádala, aby se modlil za bezpečný porod dítěte. Tripitaka souhlasil, ale zeptal se své císařské patronky, zda by souhlasila s tím, aby se, kdyby to byl chlapec, stal mnichem. Dítě, které se původně mělo jmenovat Buddha-Světlo, bylo budoucím Čung-cungem. I když se mnichem nikdy nechal, dary k jeho narození od Tripitaky zahrnovaly pozlacený výtisk sútry srdce, stejně jako asketickou výbavu, například mnišskou berlu a růženec.

Když Tripitaka dostal dekret napsaný Kao-cungovou vlastní roztřesenou rukou, který mu odepřel povolení odejít do ústraní, pokračoval v modlitbách v chrámu a věnoval se překladu početných svitků. Posvátné knihy byly v některých případech pro čínské buddhisty ´zbrusu nové´ sútry, plné nových odhalení. V jiných případech to byly překlady dokumentů, které byly původně špatně pochopeny. V průběhu tohoto revidování a přehodnocování vyšly na světlo některé dříve neznámé prvky buddhismu. Jedním bylo odhalení, že Buddha nabádal k zpřetrhání všech rodinných pout - kacířský návrh pro konfuciány, kteří byli rodinnými pouty posedlí.

V roce 664 zemřel Tripitaka klidně přirozenou smrtí. V posledních slovech ke svým následovníkům, která pronesl ve stínu své velké kamenné pagody, jim radil:

Forma je nereálná. Vnímání, myšlenka, konání a znalost - vše nereálné. Oko, ucho, mysl - všechny jsou nereálné. Uvědomění prostřednictvím pěti smyslů je nereálné. Všech dvanáct příčin - od nevědomosti po stáří a smrt, jsou nereálné. Osvícení je nereálné. Sama nerealita je nereálná... Modlete se k Majtreyovi... který bude ztělesněním Buddhy. Kéž ho já i všechna uvědomělá stvoření již brzy spatříme.

Narážel tím na příští převtělení Buddhy, spasitele, který v minulosti přicházel mezi lidi v doprovodu strašných zlých znamení. V tom ohledu to byl pravděpodobně neškodný návrh dívat se do budoucnosti.


Z knihy: Jonathan Clements - Wu: Čínská císařovna (2007)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama