29. kapitola

3. srpna 2013 v 17:18 | Syd |  Kniha - česká verze

29. KAPITOLA vypráví o tom, jak Opičák předváděl své umění

v zemi Pomalých kol



Císař ihned nařídil upravit oltář a sám se odebral v doprovodu ministrů do pavilónu Pěti fénixů. V okamžení zaujali místa u oken. Tripitaka v doprovodu Opičáka, Čuníka a Písečného mnicha čekal před pavilónem. Tři taoisté se odebrali za panovníkem nahoru.

Za chviličku přišel hlásit ceremoniář, že oltář je již přichystán, nechť Jejich Velebnosti učitelé země zaujmou místa. Čaroděj tygří síla zkřížil ruce na prsou, rozloučil se s panovníkem a sestoupil z pavilónu.

"Kam jdete, vašnosti?" zastoupil mu cestu Opičák.

"Na oltář, modlit se za déšť."

"Nejste zrovna moc zdvořilý," děl Opičák. "Hosté zdaleka mívají obvykle přednost. Nu, budiž, vznešený drak si pozemského červa ani nevšimne. Jděte tedy napřed, ale musíte to nejprve panovníkovi ohlásit."

"Co mám ohlašovat?" zeptal se čaroděj.

"Budeme-li oba na oltáři prosit o déšť," pravil Opičák, "jak se má poznat, je-li déšť váš či můj, kdo si má připisovat zásluhy?"

Panovník u okna to zaslechl a v duchu se tajně zaradoval: "Ten malý mníšek mluví opravdu rozumně."

"A to ještě nevzal na pomoc svůj ostrovtip," ušklíbl se Písečný mnich. "A má ho v zásobě plnou hlavu."

"Žádné ohlašování není třeba, Jeho Veličenstvo to pozná samo," pravil čaroděj.

"I když to pozná," ozval se opět Opičák, "my jsme mniši zdaleka a ještě vás neznáme a mohli bychom se nepohodnout, to by naší věci zrovna neprospělo. Musíte dát alespoň nějaké znamení a pak vše půjde hladce."

"Tak dobrá," souhlasil čaroděj. "Až vystoupím na oltář, sleduj mou destičku. Až jí zaťukám, přižene se vítr. Až zazvučí podruhé, nebe se zatáhne mraky. Až zazní potřetí, zaburácí hrom a až jí zaťukám počtvrté, spustí se déšť. Při pátém ťuknutí se mraky proberou a déšť ustane."

"To je ohromné," zasmál se Opičák. "Něco podobného jsem ještě neviděl. Prosím, začněte!"

Čaroděj, následován Tripitakou, se odebral k oltáři. Byl to podstavec vysoký na třicet sáhů. Po obou stranách byly vetknuty korouhve dvaceti osmi souhvězdí. Na podstavci byl postaven vysoký stůl a na něm kadidelnice, z níž se vinul vonný dým. Po obou stranách ve svícnech plápolaly v závanech větru svíce. O kadidelnici stála opřena zlatá destička, na níž bylo vyryto jméno boha hromu. Pod stolem bylo pět velkých nádob plných průzračné vody a na vodě plovaly vrbové větévky. K nim byly přivázány železné plíšky se znaky totožnosti duchů nebeského úřadu hromů a blesků. Po pravé i po levé straně bylo po pěti sloupech a na každém sloupu byly rozepsány pověřovací listiny poslů blesku pěti světových stran. U každého sloupu stáli dva taoisté s železnými paličkami, s nimiž ťukali do sloupů. Za oltářem stálo několik dalších taoistů a psali tam věštby. Uprostřed měli trojnožku na dokumenty a sochy nebeských poslů, místních bohů půdy a šiřitelů víry, které vypadaly jako živé.

Čaroděj vyrazil zcela bezostyšně kupředu a usadil se nahoře na podstavci. K ruce měl hošíka, který mu podal žlutý papír s magickými znaky a drahokamy vykládaný meč. Čaroděj popadl meč, zamumlal zaklínadlo a spálil jednu slohu papíru nad svící. Tři taoisté dole vzali sošku nebeského posla a jednu věštbu a též ji spálili nad ohněm. Seshora se ozvalo ťuknutí destičky a vzduchem se zachvěla vlna větru.

"Běda!" děsil se Čuník. "Ten taoista opravdu něco umí. Ťukl destičkou a už se přihnal vítr."

"Tiše, bratříčku," okřikl ho Opičák. "Nemluvte na mne a dávejte pozor na ctihodného otce, já už všechno zařídím."

Náš milý Opičák si vytrhl chlup, dýchl na něj očarovaným dechem, zvolal "Čáry máry!", proměnil chlup ve falešného Opičáka a postavil ho k Tripitakovi. Své pravé tělo učinil neviditelným a vyskočil do vzduchu. "Kdo zodpovídá za vítr?" zvolal hlasitě.

Větrná babice, celá poděšená, zmáčkla konec větrného pytle, bůh Sun Er-lang rychle zadrhl provaz u pytle, oba přiběhli k Opičákovi a poklonili se.

"Chráním mnicha Tripitaku z říše velkých Tchangů na cestě pro posvátná písma do západního ráje, procházíme právě císařstvím Pomalých kol," pravil Opičák. "Jsme nuceni závodit s těmi démony, kdo vyprosí déšť. Jak to, že pomáháte těm čarodějům, místo abyste byli nápomocni mně? Okamžitě vítr stáhněte a odpustím vám. Jestliže jenom jediný závan větříčku načechrá těm taoistům vousy, dostanete každý dvacet ran kyjem."

"Netroufáme si," pravila vyděšeně Větrná babice.

Vítr se v tu ránu utišil.

"Vašnosti, slezte laskavě z oltáře," začal povykovat Čuník. "Destičkou jste zaťukal, ale kdepak máte vítr? Sestupte a pusťte nás na oltář!"

Čaroděj opět uchopil destičku, spálil další slohu papíru, na němž byla napsána jeho přání k bohům a klep! opět ťukl destičkou. Obloha se potáhla mračnou clonou.

"Kdo rozestírá mračna?" opět zvolal Opičák ve vzduchu.

Posouvač mraků a Nebeský čalouník ihned přikvačili a očekávali Opičákovy rozkazy. Opičák jim zase vše vypověděl od začátku až do konce. Posunovač mraků s Nebeským čalouníkem tedy svěsili mračna i mlhu. Slunce opět prudce zazářilo. Na desetitisíce mil nebylo na nebi ani čmouhy.

"Vy darebáci jste jen klamali císaře a podváděli prostý lid," chechtal se Čuník, "vaše sláva je jen polní tráva. Už jste dvakrát zaťukal, ale kdepak máte nějaké mraky?"

Čaroděj z toho byl všecek rozrušen. Opíraje se o meč, rozpustil si vlasy, mumlal zaklínadlo, pálil vzkazy bohům, opět poklepal destičkou. V tom okamžení se bůh hromu a matka blesku klaněli Opičákovi na jižním konci nebe.

"Vy věrolomníci!" řval na ně Opičák. "Co všechno to má znamenat?" A zase jim vše vyložil.

"Jeho umění povolávat hromy a blesky je pravé," bránili se bohové. "Ty slohy papírů se vzkazem, co spaluje, vyburcovaly Nefritového císaře a ten vydal rozkaz, aby všichni bohové počasí pomáhali rozpoutat bouři!"

"Nu, dobrá, ale teď už přestaňte," pravil Opičák, "a buďte nápomocni Sun Wu-kchungovi."

Hrom skutečně přestal burácet, blesky přestaly šlehat. Čaroděj byl z toho celý pryč, pálil vzkazy, mumlal zaklínadla, klepal destičkou.

Na nebesa se přihnali čtyři dračí králové.

"Kampak, kampak?" křikl na ně Opičák.

Všichni čtyři dračí králové poslušně přikvačili a uklonili se. Opičák jim zase vše vypověděl. "Už jste mi kdysi byli nápomocni, ale dosud jste nedošli odměny. Doufám však, že ani tentokrát nezklamete."

"Jak poroučíte!" postavili se do pozoru dračí králové.

"Ten čaroděj již ťukl destičkou čtyřikrát, teď přišla řada na mne," pravil Opičák. "Ale já nedovedu psát rozkazy, pálit je, ťukat nějakou destičkou, musíte mi být sami k ruce."

"Když Velký světec rozkáže, kdo by se opovažoval protivit," přikyvovali horlivě bohové. "Ale musíme dostat znamení, abychom mohli provádět vše správně podle přání. Jinak se déšť s větrem popletou a Velký světec nedojde uznání."

"Budu dávat znamení kyjem," pravil Opičák.

"Propána!" děsil se bůh hromu, "to máme být ještě za všecko biti?"

"Ne, bít vás nebudu," smál se Opičák, "budete můj kyj jen pozorovat. Jak ho pozvednu, bude foukat vítr."

Větrná babice a Sun Er-lang horlivě přikývli. "Vypustíme vítr."

"Jakmile zvednu kyj podruhé, rozvěsíte mračna."

"Rozvěsíme mračna, rozvěsíme mračna," přikyvovali posunovač mraků a Nebeský čalouník.

"Jak zvednu kyj potřetí, zaburácí hrom a vyšlehnou blesky."

"Jak poroučíte! Jak poroučíte!" slibovali bůh hromu a matka blesku.

"Až zvednu kyj počtvrté, spustí se déšť."

"Jak si přejete, jak si přejete," ukláněli se dračí králové.

"Jak zvednu kyj popáté, rozzáří se slunce a vyčasí se. Ne, abyste to popletli!"

Když Opičák vydal příslušné rozkazy, stlačil mrak a začaroval si chlup proměněný ve falešného Opičáka na své tělo. Nikdo z přihlížejících si toho nevšiml, protože to byli jen samí obyčejní lidé, nenadaní jasnozřivostí.

"Sestupte z oltáře, vašnosti!" zvolal Opičák. "Čtyřikrát už jste zaťukal destičkou, ale nepřišel ani vítr, ani mraky, ani bouře, ani déšť. Teď je řada na nás."

Čaroděj tedy volky nevolky sestoupil s oltáře a s ohrnutými pysky se odebral do pavilónku Jeho Veličenstva.

Půjdu za ním, schválně co bude vykládat, řekl si Opičák.

"Zbystřil jsem sluch a naslouchal," pravil panovník. "Destička zazněla již čtyřikrát, ale nedostavil se vítr ani déšť. Co to má znamenat?"

"Bohové počasí nejsou dnes doma," prohlásil čaroděj.

"Vaše Veličenstvo," pravil mocným hlasem Opičák, "bohové počasí doma jsou, ale váš učitel země je ničemný a nedokáže je přivolat. Uvidíte, že my to dokážeme!"

"Zaujměte místo na oltáři," řekl panovník, "budu sledovat vaše počínání."

Opičák se tedy rozběhl k oltáři, cestou popadl Tripitaku a vlekl ho s sebou.

"Učedníku můj, vždyť já ale neumím přivolávat déšť!" vzpouzel se Tripitaka.

"Chce vás do toho jen zavléci," přisoloval si Čuník, "nespadne-li déšť, chce vás mít jako zástěnu, abyste to všechno odnesl vy."

"Já přeci vím, že nedovedete přivolávat déšť," pravil Opičák. "Ale zato dovedete dobře předříkávat posvátná písma. To ostatní už nechte na mně."

Tripitaka tedy vystoupil na oltář, uklidnil si mysl a začal předříkávat modlitbu srdcí. Najednou se k němu přiřítil jakýsi úředník. "Mnichu," zvolal, "proč neťukáš destičkou a nespaluješ vzkazy bohům?"

"To není třeba!" křikl Opičák mocným hlasem. "Přivoláme déšť tichou modlitbou."

Nato úředník zmizel.

Opičák chvíli sledoval Tripitaku, jak se tiše modlí, a pak zpoza ucha vyňal železný kyj, zamával jím ve vzduchu, aby se mu zvětšil, a pokynul jím vzhůru. Větrná babice to viděla, ihned nastavila větrný pytel a Sun Er-lang povolil provaz. Vítr s hvízdáním vyrazil, převracel tašky na střechách po celém městě, zvedal písek a kamení. Když větrná bouře zuřila nejsilněji, Opičák opět zakmital kyjem a ukázal jím vzhůru k nebi. Celý obzor se potáhl mlhou a jedno temné mračno se kupilo na druhé. Opičák opět pozdvihl kyj. Vtom prásk! prásk! létaly blesky, až země pukla a hory se bortily. Celé město bylo vzhůru nohama. Všude pálili kadidlo a papírové peníze.

"Bože blesku!" zvolal Opičák. "Pusť se do díla a pozabíjej úplatné a prohnilé úředníky, marnotratné a neposlušné syny na věčnou paměť všem lidem!"

Hrom zaburácel ještě silněji. Opičák opět pokynul kyjem. V mžiku lilo jako z konve. Déšť trval od rána až do samého poledne. Voda zaplavovala všechny ulice i uličky města.

"Již dosti deště!" rozhodl císař. "Bude-li ještě déle pršet a příval vody zaplaví obilí, bude to ještě horší."

Z pavilónku Pěti fénixů sestoupil tedy pobočník a navzdory dešti přiklusal na koni za Tripitakou. "Svatý mnichu, již dosti deště!"

Opičák, uslyšev to, pozvedl kyj po páté. Než ses nadál, hromy a blesky umlkly, vítr se utišil, mraky se rozehnaly a déšť přestal.

Císař byl nadšen, dvořané jen oplývali chválou. "Hodný mnich! Mistr nad mistry! Náš učitel se sice vyzná v přivolávání deště, ale chce-li najednou pěkné počasí, trvá to půl dne, než mrholení ustane a mračna se ještě dlouho válí po obloze. Ale tenhle mnich! Jak si usmyslí, že bude pěkně, tak je pěkně, ve chvilce září slunce a na míle daleko není ani mráčku."

Panovník oznámil, že se vrátí do paláce, že odevzdá našim poutníkům listiny a pustí je dál.

Právě když na listiny přikládal pečeť, přiřítili se tři taoisté a zabránili mu v tom: "Vaše Veličenstvo, ten déšť nepřivolali buddhisté, ale my."

"Vždyť jste říkal, že bohové počasí nejsou doma a proto není déšť. Avšak sotva ten jejich mnich vystoupil na oltář a tiše se pomodlil, déšť se spustil. A vy mu teď chcete upírat zásluhy."

"Sestavil jsem na oltáři vzkaz bohům," přel se dále čaroděj Tygří síla, "a spálil jsem ho, dal jsem bohům znamení destičkou. Ani jeden z dračích králů by se nevzpouzel vyplnit náš rozkaz. Určitě byli povoláni někam jinam. Vítr, mračna, hrom, ani déšť nebyly doma. Jak se dozvěděly o mém rozkaze, ihned přikvačily. A tak se stalo, že když jsem já sestoupil s oltáře, oni vystoupili, využili toho a dělali, jako by déšť přivolali sami. A tak vlastně já jsem přivolal draky a spustil déšť. Oni nemají ani za mák zásluh."

Císař z toho byl dokonale zmaten. Váhal a nevěděl, kterak rozhodnout.

Tu k němu přistoupil Opičák, uctivě sepjal dlaně a pravil: "Vaše Veličenstvo, takovéhle nicotné, prachobyčejné čáry vůbec nestojí za hádku, mám-li na tom podíl já či on. Čtyři dračí králové jsou stále ještě na obloze a neodvažují se odstoupit, dokud je neodvolám. Donutí-li je ten váš učitel, aby se ukázali, ať je vítězství jeho."

"Již třiadvacet let vládnu v této zemi, ale ještě jsem nikdy neviděl, jak vypadá živý drak," zaradoval se panovník. "Vy buddhisté i taoisté ukažte tedy své umění, ať draka přivolá kdokoli z vás, bude odměněn. Nepřivoláte-li je, budete všichni potrestáni."

Taoisté dobře věděli, že tohle nedokáží. Volali, volali, ale dračí králové, vidouce Opičáka, se neodvážili ani hlavu vystrčit. "Nestačíme na to," přiznali, "teď je řada na vás."

Opičák se zadíval na nebe a mocným hlasem zvolal: "Dračí králové, kde jste? Ukažte se nám!"

Nato se všichni čtyři dračí králové ukázali v plné kráse. Vznášeli se v mlze, a proplétajíce se mraky, dopluli až nad panovníkův trůn. Císař zapálil kadidlo a všichni jeho ministři poklekli v němém úžasu na stupních trůnu.

"Jsem zahanben, že jsem je obtěžoval, aby se zjevili ve vší vznešenosti," pravil císař, "nechci je dále zdržovat. Chci se jim za to odvděčit obětmi a úlitbami."

"Vzácní bohové," zvolal Opičák, "můžete se vzdálit. Císař vám za to vykoná oběti a úlitby."

Dračí králové se tedy vrátili do svých moří a oceánů a ostatní duchové se vrátili do svých paláců na nebi.


CHCETE-LI VĚDĚT, ZDA PANOVNÍK NAŠE POUTNÍKY VSKUTKU PROPUSTIL, PŘEČTĚTE SI DALŠÍ KAPITOLU.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikola Mills Nikola Mills | Web | 3. srpna 2013 v 17:34 | Reagovat
2 Alf Alf | E-mail | Web | 6. září 2013 v 12:22 | Reagovat

Díky, tuhle knihu miluju. Ještě by mohli znovu opakovat seriál.

3 monkeyking monkeyking | 6. září 2013 v 17:43 | Reagovat

[2]: Silně pochybuju, že ten seriál budou opakovat :-( ale pořád se ještě dá sehnat na netu ;-)

4 Alf Alf | E-mail | Web | 9. září 2013 v 9:28 | Reagovat

[3]: dík, mrknu se, a kdy bude asi další pokračování tady, tedy 30 kapitola

5 monkeyking monkeyking | 9. září 2013 v 18:47 | Reagovat

[4]: kdyby to nešlo, dej vedět, kdyžtak zalarmuju svoje "staženiny" ;-)
A další kapitolu se budu snažit dodělat do konce tohohle týdne, pak jedu do zahraničí, tak tu bude chvíli "ticho"...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama