31. kapitola

20. června 2014 v 12:26 | Syd |  Kniha - česká verze

31. KAPITOLA vypráví o tom, jak našim poutníkům zatarasila cestu Ohňová hora




A tak Tripitaka a jeho učedníci v pohodě a shodě spěchali dále k západnímu ráji. Čas letěl jako šíp, slunce i měsíc pluly rychle jako člunek u stavu. Přešlo parné léto, nastaly ranní mrazíky podzimu. Jak tak jedou, pocítí najednou nával sálajícího vedra.

"Jak se může na podzim udělat najedou takové horko?"

"Na cestě k západu je země Surja, kde zapadá slunce. Říká se, že tam je konec nebe," pravil Čuník. "Každý den odpoledne posílá král na hradby trubače, kteří dují na rohy a bijí na bubny. Vzniká takový rámus jako burácení mořského příboje. V té době slunce plane jako oheň a padá do západního moře. Přitom je slyšet syčení, jako když se ponoří rozžhavený kov do vody. Kdyby rachot bubnů a rohů nepřehlušil to syčení, všechny děti ve městě by křičely strachy. A tady je takové dusno a parno! Určitě se blížíme místu, kde slunce padá do moře!"

Opičák se nemohl z toho rozumování udržet smíchy. "Co si to vymýšlíš za nesmysly, hlupáku! Ještě zdaleka nemůžeme být v zemi Surja. S takovým loudáním bychom se tam nedostali, ani kdybychom šli plné tři životy!"

"Bratříčku, tak ty tedy myslíš, že nejsme v místech, kde slunce padá do moře," ozval se opět Čuník, "pak mi tedy vysvětli, proč je tu takové vedro!"

"Asi se popletla čtyři roční počasí a na podzim nastalo letní parno," prohodil Písečný mnich.

A jak se tak dohadovali a rozprávěli, uviděli u cesty dvorec. Střechy byly pokryty červenými taškami, zdi vystavěny z červených cihel a dveře červeně lakovány. Přede dveřmi stála červená lehátka, všude jen samá červeň.

Tripitaka slezl s koně a vyzval Opičáka, aby se šel do dvorce přeptat po příčině horka.

Opičák tedy schoval zlatem kovaný kyj, urovnal si oděv, nasadil si vážnou tvář a přešel po silnici. Chvilku okouněl před vraty.

Z vrat najednou vyšel stařík. Měl na sobě suknici z režného plátna špinavě žluté barvy a na hlavě černavý širák z bambusového lýka. Opíral se o bambusovou hůl, která nebyla ani rovná ani zahnutá. Na nohou měl vysoké kožené boty, které nebyly nové ani staré. Pleť měl rudou jako měď, vousy jako bílé třásně. Dlouhé obočí mu zakrývalo nefritově zelené oči a z pootevřených úst mu vyčnívaly zlaté zuby.

Stařík prudce pozdvihl hlavu. Při pohledu na Opičáka se nesmírně ulekl. Napřáhl na něj hůl a vzkřikl: "Kde ses tu vzala, stvůro? Co pohledáváš u mého prahu?"

"Nic se mne nebojte, starý dobrodinče," pravil uctivě Opičák. "Já nejsem žádná stvůra. Jsem průvodcem ctihodného mnicha Tripitaky z říše velkých Tchangů a jdeme na západ pro posvátná písma. Když jsme dorazili s naším ctihodným učitelem a bratříčky do vaší vzácné krajiny, pocítili jsme úmorné vedro. Za prvé nevíme, co je toho příčinou, a za druhé bychom rádi věděli, jak se toto místo jmenuje, proto jsem vás přišel poprosit o vzácné poučení."

Stařík se uklidnil a pousmál se: "Ctihodný otče, nedivte se mi. Jsem už stár a dělají se mi mžitky před očima, a tak jsem vaši vzácnou tvář nepoznal."

"Nic se nestalo, nic se nestalo," přitakával horlivě Opičák.

"Kde je váš ctěný učitel?"

"Stojí tam na jižním konci cesty."

"Jen ho sem pozvěte! Jen ho sem pozvěte!"

To Opičáka velice potěšilo, zamával rukou a Tripitaka s Čuníkem a Písečným mnichem, vedoucím za uzdu bílého koně a vlekoucím zavazadla, přistoupili blíže. Všichni tři se stařečkovi uctivě poklonili.

Když stařec spatřil Tripitakovu ušlechtilou tvář a prapodivný vzhled Čuníka a Písečného mnicha, byl jat bázní i radostí zároveň. Ale pozval je dovnitř, nařídil sluhům, ať jim podají čaj, a v přístěnku dal přichystat pohoštění.

Tripitaka uctivě povstal a osmělil se zeptat, odkud přichází to vedro, když přece je podzim.

"Jsme zde v podhůří Ohňové hory," pravil stařec, "není zde jara ani podzimu, po všechna tři roční období je zde takové vedro."

"Kterým směrem leží ta Ohňová hora? Nebrání cestě na západ?" ptal se Tripitaka.

"Na západ vůbec nelze jít," děl stařík. "Hora je odtud šedesát mil daleko a leží zrovna na cestě k západu. V okruhu osmi set mil je všechno v plameni a široko daleko ani tráva neroste. I kdybyste měli hlavy z mědi a tělo za železa, stejně byste se v těch plamenech roztavili."

Jak to Tripitaka uslyšel, zbledl úlekem a hrůzou a již se neodvážil vyptávat dál.

Za vraty strkal jakýsi mladík červený vozík a vyvolával, že prodává placky. Byl to soused od vedle. Opičák si vytrhl chlup, proměnil ho v měďák a šel si koupit placku. Mladík přijal peníze a pranic nezkoumal, jsou-li pravé či falešné, odhrnul plachtu na vozíku, vyndal placku, z které se jen kouřilo, a podal ji Opičákovi.

Placka pálila jako rozžhavený hřebík, právě vytažený z kovářské peci. Opičák si ji přehazoval z ruky do ruky a bručel si pro sebe: "Ta je ale horká! A jak pálí!"

Mladík se mu smál: "Když se bojíš horka, tak sem raději nechoď! Tady je pořád takhle horko."

Tenhle chlapík nemluví zrovna moc moudře, ušklíbl se pro sebe Opičák a řekl nahlas: "Tam, kde se nestřídá zima s horkem, tam přece neroste obilí. Kdyby tu pořád bylo takové horko, odkud by se vzaly ty tvoje placky?"

"Chceme-li mouku na placky," pravil onen mladík, "musíme poprosit boha Železného vějíře."

"A o co?" vyzvídal Opičák.

"O vějíř z banánovníkového listí. Když nám ho půjčí, jedním mávnutím vějíře uhasíme oheň, při druhém mávnutí se zvedne vítr a při třetím spadne déšť. Ihned zasejeme a zavčas sklidíme. Obilí se daří docela dobře. Ale jinak tu ani tráva neroste."

Opičák, vyzvěděv tuto cennou zprávu, rychle zamířil dovnitř a podal placku Tripitakovi: "Ctihodný otče, žádné strachy z toho, co nás potká a co nás nemine. Snězte pěkně placku a já vám povím, co a jak."

Tripitaka přijal placku a nabídl ji hostiteli.

"Ještě jsme vám ani občerstvení nepodali, jak bych se mohl opovážit přijmout od vás placku?" odmítl zdvořile stařík.

"Starý pane," usmál se Opičák, "čajem ani zákuskem nás hostit nemusíte, jen mi řekněte, kde sídlí bůh Železného vějíře."

"Proč se ptáš?"

"Ten prodavač placek mi povídal, že má vějíř z banánovníkového listí. Když prý si ho někdo vypůjčí, jedním zamáváním uhasí oheň, na druhé mávnutí se zvedne vítr a při třetím se spustí déšť. Když se zaseje obilí, docela dobře se mu daří. Chci toho boha vyhledat, poprosit o vějíř a uhasit plameny na Ohňové hoře. Budete pak moci pravidelně sít a sklízet a žít v klidu a pokoji."

"Což neznáš staré přísloví: Zadarmo ani kuře nehrabe?" ochladil poněkud Opičákovu horlivost stařík.

"A co za to půjčení chce?" vyzvídal Opičák.

"Tady v kraji si vypůjčujeme vějíř jednou za deset let. Chce čtyři vepře a čtyři ovce, pěkný šat z květovaného hedvábí s hedvábnou podšívkou, vzácné pochutiny a ovoce, husy, kuřata a víno a ještě přichystat očistnou lázeň. A musíme to všechno přinést až k jeskyni a ještě složit poklonu."

"A kde se ta hora s jeskyní nachází?" vyptával se Opičák s úmyslem vyzvědět vše, co se dá. "Jak se jmenuje? Jak je odtud daleko? Chci si jít ten vějíř vypůjčit."

"Ta hora je na jihozápadě. Jmenuje se hora Cypřišových mraků. Na hoře je posvátná jeskyně zvaná Banánovníková jeskyně. Když spolu s věřícími jdeme na tuto horu obětovat, sem a tam nám to trvá přes měsíc, je to asi čtrnáct set padesát či šedesát mil."

"To nic není," zasmál se Opičák. "Budu v mžiku tady."

"Ale počkejte přece chvilku," zdržoval ho stařík. "Popijte trochu čaje a pojezte, přichystám vám něco na cestu. Musíte mít s sebou alespoň dva průvodce. Při cestě nejsou žádná lidská obydlí a je to tam samý vlk a tygr a za den tam nedojdete. Nelze to brát jen tak na lehkou váhu."

"Ale to není třeba, to není třeba!" usmíval se Opičák. "Já už raději jdu." Sotva to dořekl, zmizel staříkovi z očí.

"Jemináčku!" ulekl se stařec. "Vždyť to byl nějaký nesmrtelný, co dovede létat v mracích!"


CHCETE-LI VĚDĚT, ZDA OPIČÁK ZÍSKAL KOUZELNÝ VĚJÍŘ, PŘEČTĚTE SI DALŠÍ KAPITOLU.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aleš Aleš | E-mail | Web | 7. listopadu 2016 v 14:09 | Reagovat

Dobrý den,
mám otázku zda můžeme očekávat pokračování.

Děkuji za odpověď.
Alf

2 Syd Syd | 14. ledna 2017 v 20:59 | Reagovat

[1]: Omlouvám se za prodlevu. Pokračování bude, ale moc času není :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama